Začátek a konec Sandmana

14. 7. 2016 v 15.00

Nakladatelství CREW nám v pravidelných dávkách už takřka patnáct let vpouští nové příběhy veleslavné komiksové série Sandman. Letošní léto v tomto směru zabodovalo hned dvakrát. Nejenže se reedice dočkal populární spin-off Smrt: Vysoká cena za život, ale vyšel i zbrusu nový svazek, který celou sérii uvozuje a vlastně i shrnuje: Sandman: Předehra.

Paradoxně si oba dva počiny nemohly být vzdálenější. A to nejen co do podoby samotného vydání, ale také celkové formy díla. Zatímco brožovaná Smrt sotva přesahuje sto stran, Předehra je dvakrát obsáhlejší a především uzavřena v luxusnější skořápce. Jako bychom si Smrt měli jen tak rychle přečíst, zatímco Předehrou pomaloučku listovat, knihu osahávat, potěžkávat, těšit se z ní a poté ji na viditelném místě své domácí knihovničky dávat v obdiv hostům. Ano, Předehra je mimořádně pěkně připravenou knihou, dokonce s desítkami stran doplňujícího materiálu. Liší se od Smrti však také složitostí čtení, formou, která čtenáři dost možná přivodí nejednu vrásku na čele…

Neil Gaiman stvořil svět plný imaginace, málokdy však zbavený pojítek na to, co denně potkáváme a prožíváme. Jeho abstraktní figury představují archetypy lidské existence, všeho, čím lidé žijí, po čem touží i čeho se bojí. Sandman nenese rysy kultovního literárního díla – on jím zkrátka je. Vypráví uhrančivé příběhy, spřádá pavučinu, která má dílčí cesty, přesto jako celek drží konzistentní podobu – a utváří dobře promyšlený fikční vesmír, kterému – jste-li alespoň trochu ochotni být aktivními čtenáři – podlehnete.

Jeho Smrt, kterou CREW před devíti lety po světové premiéře poprvé vydalo, ilustruje Gaimanovu vypravěčskou sevřenost. Na malé ploše dokáže rozehrát hned několik dějových motivů a dát prostor živoucím charakterům, aby nás vtáhl, napínal a vlastně i bavil. Dává novou tvář něčemu, co si skrze tradiční obrazy a naše stereotypní představy pojíme s kostlivci, nebo nějakými zlověstnými mrtvolnými chlápky. Jeho Smrt má sympatické vzezření, dokonce sexy, nechová se zákeřně, dokonce ani neakcentuje svou osudovost. Příběh plyne bez zádrhelů, rychle, klade za sebou dílčí dramatické momenty, nezapomíná na neustálé prohlubování jednotlivých charakterů. A kresbou jde ruku v ruce s takovouto až přímočarostí.

S Předehrou se to má jinak. Gaiman se v úvodu svěřuje, že myšlenky, obsažené v knize, nosí v sobě dvě desetiletí. Až nyní máme možnost je číst a vidět. Utvářejí vstup do celé série, svým způsobem ale mohou tvořit i její epilog, uzavření, neboť pro ty, co Sandmana znají, spíše fungují jako rozloučení se světem, kterému věnoval nemálo hodin, let a asi i peněz. Jenže si zkuste vše, co bylo o Smrti napsáno, obrátit o 180 stupňů. Předehra ani v nejmenším není sevřená, stěží se dá říci, že by plynula lehce a od jasného bodu A k bodu Z. Ačkoliv má svá opěrná místa, odvoditelná od znalosti nejrůznějších vyprávění s vývojovým vzorcem cesty, neměli byste se stydět, pokud se ztratíte. Gaiman totiž ani v nejmenším skrze scénář naše společné putování neusnadňuje. Přivádí do děje dobře známé postavy (asi aby vznikl pocit zadostiučinění pro každého z fanoušků série), některé nové, každopádně se odpoutá od snahy být srozumitelný a víc a víc abstrahuje, noří se do hlubin pocitů a reminiscencí.

A k tomuto si připočítejte ilustrace J. H. Williamse III. Z Předehry udělal velkolepou podívanou, o tom žádná. Nebudete si vůbec jisti, co na další straně potkáte. Snad žádný komiks nenabídl tak tvárnou práci s okny. Vše má až fluidní charakter, neexistuje pevné místo, neexistuje pravidlo, na kterém by vizuální podoba komiksu stála. Williams III. vytahuje patrně i ze svých snů ty nejskrytější obrazce. Dave Stewart je koloruje natolik svébytně, až si budete muset chvílemi od prohlížení odpočinout. Některé strany dokonce mají podobu otevíracích „bran“, velkoformátové kresby vtahují a umocňují naši bezvládnost. Nejsme to my, kdo určuje čtení, jsou to autoři. Knihou musíme otáčet, hledat pořadí, jak jednotlivé promluvy či komentáře číst, hranice zkrátka neexistují.

Tohle vše lze brát jako velký přínos, jako důvod, proč knihu mít a proč se k ní vracet. Jenže současně zamrzí absence pevnější páteře příběhu, vše opravdu jako by plulo v kosmu a jestli to my, čtenáři, pochopíme, zdá se, že snad ani autory úplně nezajímá.

Vlastně by recenzi mohla dobře shrnout a uzavřít citace z komiksu:

„On mluvil. Já poslouchala. Všechno připomínalo zlý sen. Dávalo to smysl jen takovým způsobem, jakým dávají smysl sny. Víte, jak to myslím?“

P.S.: Na knize tak dost možná zaujme nejvíce přidaný materiál, který nás zasvěcuje do výroby. Je čtivý a poutavý. A vlastně by o něm mohla vzniknout samostatná kniha…

Hodnocení Smrt: Vysoká cena za život: 80 %
Hodnocení Sandman: Předehra: 75 %

Autor: Lukáš Gregor

Komentáře k článku

(Nebude zobrazen v komentáři)

Související

Mohlo by vás zajímat

Při poskytování služeb nám pomáhají cookies. Používáním webu s tím vyjadřujete souhlas. Více informací Rozumím