Věčný návrat jednoho života

16. 10. 2014 v 09.08

Kate Atkinsonová ve svém novém románu dokazuje, že všudypřítomná smrt v podstatě pohání koloběh života a že postavy v románech jsou zcela odevzdány do rukou svých autorů, stejně jako lidé do rukou osudu.

Je únor roku 1910, třeskutá zima. Doktor Fellowes se nedostane k rodící Sylvii Toddové včas a její dcerka Ursula se při porodu udusí, padne na ni tma. Nicméně existuje ještě druhá verze příběhu - Ursula přežije. Tím pro ni ovšem setkání se smrtí a padání do tmynekončí. Umírá znovu a znovu, aby v paralelním světě přežívala a měnila dějiny. Zdánlivě drobná rozhodnutí pro ni znamenají osudové změny. V jedné verzi je znásilněna mladým Američanem, což samo o sobě vede o mnoho let později k tragickému konci, kterému Ursula nedokáže zabránit. V druhé verzi se mladíkovi ubrání a její kroky ji zavedou k jiným dobrodružstvím. Není divu, že Ursulu trápí pocity déjà vu. V průběhu knihy se v podstatě nedozvíme, zda si svoje smrti nebo alternativní příběhy pamatuje, zda opravdu prožívá svůj život znovu a znovu, anebo v sobě jen nese rozsáhlé kolektivní nevědomí.

Poselství celé knihy na nás udeří s neúprosnou naléhavostí. Smrt čeká všude. Nikdo nedokáže odhadnout, co se jejím příchodem změní. Jediná smrt dokáže převrátit naruby několik lidských životů a jediné rozhodnutí může znamenat, že za pár let budeme někým jiným.

I když je ze začátku vyprávění možná zbytečně zmatené a trvá, než si čtenář zvykne na neustálé přeskakování v časoprostoru, Ursulin příběh nepřestává fascinovat až do konce. Do popředí románu se dostaly osudy rodiny 20. Století, jež prožila dvě světové války, turbulentní změny anglické společnosti, přehodnocování etických zásad i přepisování mapy států, tedy to, co utvářelo současnou civilizaci. Autorka navíc dokázala každé postavě připravit tak jedinečné a rozlišitelné vlastnosti, že je opravdu radost tuhle ságu číst. Škoda jen, že některé motivy zůstávají jen viset ve vzduchu. Nebýt jich, 100 % bych dala bez váhání. I tak ale doporučuji všem, kteří se nezaleknou složitějších dějových linek.

A na konci ve vás určitě ještě dlouho bude rezonovat otázka, co by bylo jinak, kdyby v Rakousku v dubnu 1889 také napadl sníh…

Hodnocení: 90 %

Autorka: Anna Březinová

Komentáře k článku

(Nebude zobrazen v komentáři)

Související

Mohlo by vás zajímat

Při poskytování služeb nám pomáhají cookies. Používáním webu s tím vyjadřujete souhlas. Více informací Rozumím