Věčný návrat jednoho života

16. 10. 2014 v 09.08

Kate Atkinsonová ve svém novém románu dokazuje, že všudypřítomná smrt v podstatě pohání koloběh života a že postavy v románech jsou zcela odevzdány do rukou svých autorů, stejně jako lidé do rukou osudu.

Je únor roku 1910, třeskutá zima. Doktor Fellowes se nedostane k rodící Sylvii Toddové včas a její dcerka Ursula se při porodu udusí, padne na ni tma. Nicméně existuje ještě druhá verze příběhu - Ursula přežije. Tím pro ni ovšem setkání se smrtí a padání do tmynekončí. Umírá znovu a znovu, aby v paralelním světě přežívala a měnila dějiny. Zdánlivě drobná rozhodnutí pro ni znamenají osudové změny. V jedné verzi je znásilněna mladým Američanem, což samo o sobě vede o mnoho let později k tragickému konci, kterému Ursula nedokáže zabránit. V druhé verzi se mladíkovi ubrání a její kroky ji zavedou k jiným dobrodružstvím. Není divu, že Ursulu trápí pocity déjà vu. V průběhu knihy se v podstatě nedozvíme, zda si svoje smrti nebo alternativní příběhy pamatuje, zda opravdu prožívá svůj život znovu a znovu, anebo v sobě jen nese rozsáhlé kolektivní nevědomí.

Poselství celé knihy na nás udeří s neúprosnou naléhavostí. Smrt čeká všude. Nikdo nedokáže odhadnout, co se jejím příchodem změní. Jediná smrt dokáže převrátit naruby několik lidských životů a jediné rozhodnutí může znamenat, že za pár let budeme někým jiným.

I když je ze začátku vyprávění možná zbytečně zmatené a trvá, než si čtenář zvykne na neustálé přeskakování v časoprostoru, Ursulin příběh nepřestává fascinovat až do konce. Do popředí románu se dostaly osudy rodiny 20. Století, jež prožila dvě světové války, turbulentní změny anglické společnosti, přehodnocování etických zásad i přepisování mapy států, tedy to, co utvářelo současnou civilizaci. Autorka navíc dokázala každé postavě připravit tak jedinečné a rozlišitelné vlastnosti, že je opravdu radost tuhle ságu číst. Škoda jen, že některé motivy zůstávají jen viset ve vzduchu. Nebýt jich, 100 % bych dala bez váhání. I tak ale doporučuji všem, kteří se nezaleknou složitějších dějových linek.

A na konci ve vás určitě ještě dlouho bude rezonovat otázka, co by bylo jinak, kdyby v Rakousku v dubnu 1889 také napadl sníh…

Hodnocení: 90 %

Autorka: Anna Březinová

Komentáře k článku

(Nebude zobrazen v komentáři)

Související

Mohlo by vás zajímat

Náš web zlepšujme pomocí cookies. Do vašeho zařízení ukládáme také cookies třetích stran. Pokud nám dáte souhlas, můžeme náš web také přizpůsobit podle vašeho chování při jeho prohlížení a s vaším souhlasem tyto informace také předat reklamním společnostem a sociálním sítím, aby vám zobrazily cílenou reklamu nebo za účelem e-mailového oslovení. Svůj souhlas můžete odvolat a vybrané cookies odmítnout prostřednictvím linků níže. Více informací Změnit nastavení Rozumím