V Dárci jsou ukryty vzpomínky na lidskost

17. 9. 2014 v 18.13

S filmovými adaptacemi knih se roztrhl pytel. Jednou z nich je i Dárce. Film podle knihy, která poprvé vyšla už v roce 1993. Stojí tenhle příběh za pozornost?

Kniha je pokaždé trochu jiná než film a Dárce toto pravidlo potvrzuje. Hlavní postavou je Jonas, dvanáctiletý chlapec, který je z okolního světa trochu zmatený. Občas má pocit, že vidí věci, které jiní nevnímají a které on sám nedokáže pojmenovat. Tíží ho i blížící se slavnost, při které se z jedenáctky stane dvanáctkou a dostane své zařazení. Sám neví, kam by chtěl patřit. Pracovat s novodětmi jako jeho otec, nebo se starými, mít na starosti rekreační aktivity, být dělníkem? Vůbec netuší, kam ho rada starších zařadí. A pak se stane něco neočekávaného pro celé společenství. Jonas se stává novým příjemcem paměti a život se mu nadobro změní.

Dosavadní příjemce se stává Dárcem a Jonas se seznamuje se vzpomínkami na svět minulý, který vypadal úplně jinak než ten, ve kterém žije teď. Nejen krajina, počasí, barvy, ale i společnost je jiná. Současné předurčení k životnímu zařazení neexistovalo a Jonas si začíná uvědomovat, že je v jeho světě něco špatně. Netuší ale, jak ostatním ukázat, že jednota a jednotvárnost není ten správný způsob života. Jeho nové postavení mu dává šanci něco změnit, ale plán, který vytvořil společně s Dárcem, překazí jediný pohled do očí novodítěte Gabriela. Jonas chápe, že už není cesty zpět. Bez rozloučení se vydává pryč, aby se jeho svět dozvěděl to, co on díky nově nabytým vzpomínkám už ví.


Autorka Lois Lowryová vytvořila ve své knize svět sice krásný, ale černobílý. Všechno je pravidelné, jednoduché, bez emocí, jednota a přesné vyjadřování je považováno za standard. Celé společenství se řídí od dětství pravidly a jejich porušování je trestáno. Nikdo se nad takovým uspořádáním nepozastavuje, nikdo nelže, všichni společně sdílejí své pocity a sny a potlačují touhy a pudy. Od novodítěte má každý přesně naplánovanou budoucnost. A nejen kvůli tomu se Jonas rozhodne postavit systému.

Po přečtení knihy jsem měla trochu obavy, jak celý příběh tvůrci převedou na filmové plátno. Už podle ukázek bylo totiž jasné, že se bude obojí lišit. Největší strach jsem měla z pojetí světa, ve kterém se děj odehrává, ale naštěstí zbytečně. Jen bych sama za sebe asi řekla, že filmový Dárce není vyloženě adaptací knihy, spíše v ní jen hledá inspiraci. Kromě názvů, jmen postav a hlavní linie se od původního příběhu výrazně vzdálil.

Filmový Jonas je šestnáctiletý chlapec, který svůj život tráví se svými stejně starými kamarády Asherem a Fionou. Jeho zvolení příjemcem paměti lidstva je pro něho jakýmsi vysvobozením z nejistoty, zároveň si však uvědomuje, v jaké nevědomosti jeho společenství žije. Filmaři do značné míry pozměnili děj i zásadní fakta. Místo pilulek jsou tu injekce, genetická anomálie barvy očí je nahrazena znamínkem, Asher i Fiona jsou zařazeni do jiných sekcí a spací pomůcky jsou mýtickými bytostmi se špatným druhovým určením. Nově se jako jedna z hlavních postav objevuje žena, která všechna společenství řídí – vedoucí Starších.

Přestože se film tolik liší, hlavní pointa knihy naštěstí zůstává. Herecké obsazení je skvělé, především hlavní postavy svým výkonem předčily má očekávání. Ať už šlo o známé tváře (Meryl Streep, Katie Holmes, Jeff Bridges) nebo nováčky (Brenton Thwaites, Odeya Rush, Emma Tremblay), všichni se svých rolí zhostili natolik dobře, že jim skutečně uvěříte svět, ve kterém žijí.

Osobně jsem si film opravdu užila a myslím, že stojí za to. Troufám si i říci, že jak kniha tak film se zařadí k těm, ke kterým se s chutí znovu vrátím.

Hodnocení knihy: 95 %
Hodnocení filmu: 85 %

Autorka: Kristýna Pekárková

Komentáře k článku

(Nebude zobrazen v komentáři)

Související

Mohlo by vás zajímat

Při poskytování služeb nám pomáhají cookies. Používáním webu s tím vyjadřujete souhlas. Více informací Rozumím