T(h)óřino kladivo na čarodějnice

24. 9. 2014 v 18.19

Jsou vraždy a pak jsou Vraždy. Ty s velkým V se totiž člověku nesmazatelně zaryjí do paměti – zvlášť když v nich figuruje mrtvola s vydloubnutýma očima a tajemná kniha Malleus Maleficarum. Neotřelý nápad s poměrně oblíbeným tématem nabízí kniha Poslední rituál od islandské autorky Yrsy Sigurdardóttir.

Island – chladná, kamenitá ostrovní země. Pod povrchem to ale vře, nejsou to však jen sopky, které dodávají Islandu říz – malý kus země v ledovém oceánu má totiž velmi krvavou historii. Když na univerzitního profesora Gestvíka vypadne z kumbálu na škole zohavená mrtvola jednoho ze studentů, nikdo ještě neví, jak příšerné věci za vraždou stojí. Jedno je ale jisté – obviněný Hugi je možná pěkné kvítko, pachatelem ale nebude. Kdo za zdánlivě satanistickou vraždou – kompletní i s vyřezaným neznámým symbolem na hrudi a vypíchnutýma očima – doopravdy stojí, musí na zvláštní přání rodiny mrtvého Němce vypátrat právnička Tóra (ano, jako ten severský bůh hromu). Do celé věci je však zapleteno něco mnohem prozaičtějšího než satanisté – je to kniha Malleus Maleficarum a historie honů na čarodějnice.

Když autorka knih pro děti vydá děsivý thriller s příměsí detektivky, nejeden člověk asi protočí oči v sloup. U islandské autorky Yrsy Sigurdardóttir však její první počin na poli literatury pro dospělé stojí spíše za potlesk. Nebo rovnou ovace ve stoje – tak dobrá je totiž její kniha Poslední rituál z roku 2005 (u nás 2007), který se letos dočkal druhého vydání. Poprvé se totiž nesvezl na módní vlně severských detektivek. Její další knihy se stejnou hlavní postavou – vyšetřovatelkou Tórou Gudmunsdottir – už zaznamenaly větší úspěch. Její první případ ale rozhodně není radno vynechat.

Ano, počet mrtvých v knize může některé zaryté fanoušky severského stylu zklamat – ta jedna mrtvola má ale více tajemství než celý Midsomer, a to už je dost co říct. Strašlivá vražda je propojená s čarodějnictvím a historií toho, co se za čáry a kouzla považovalo ve středověku. Kniha tak nabízí i výlet napříč dějinami – ale nebojte se, nebude to jako ve škole, tady se dozvíte ty zajímavé pikantnosti.

Kniha Poslední rituál člověka udrží na hraně celou dobu čtení. Nikdy nepřekročí hranici mezi příliš velkým napětí a nudou – mistrně na ní balancuje. Rozřešení vraždy neuhodnete hned po prvních pár stránkách – autorka člověka několikrát vědomě zavede na špatnou stopu a neodhaluje pravdu jen tak zadarmo. Ale abych jen nechválila, po dlouhém šťourání jsem v knize našla dva nedostatky. První – až stereotypní vyobrazení německé rodiny zavražděného studenta může být lehce k smíchu a i ostatní postavy občas jednají nevěrohodně (ale jen trošku a jen občas). O něco méně závažné (asi jak pro koho) je pak náhodná podoba mezi Posledním rituálem a čímkoliv od Dana Browna – konspirační historie, u které člověk buď nepozná rozdíl mezi „ještě pravdou“ a „už fikcí“, nebo se přinutí zaměstnat internetovou encyklopedii. Je to sázka na jistotu; takovéto knihy se čtou jedním dechem. A jinak to není ani u knihy Yrsy Sigurdardóttir. Ale komu to vadí? Mně ne, navíc na mě teď čekají další čtyři pokračování případů právničky/vyšetřovatelky Tóry, tak hurá do čtení!

Hodnocení: 90 %

Autorka: Dáša Čechová

Komentáře k článku

(Nebude zobrazen v komentáři)

Související

Mohlo by vás zajímat

Při poskytování služeb nám pomáhají cookies. Používáním webu s tím vyjadřujete souhlas. Více informací Rozumím