Svět, kde se vám vše zlé vrátí – doslova

1. 3. 2017 v 10.10

Ve světě, kde násilí doslova vytváří monstra, byste si na své činy měli dávat setsakramentsky pozor. A to i proto, že se může stát, že se vám na prahu jednoho dne zjeví anděl smrti, zahraje vám svou píseň a sebere vám duši. Ve Verity byste prostě žít nechtěli, věřte mi.

Tak je to oficiální: Victoria Schwabová je kouzelnice. Už o tom nemám sebemenší pochybnosti, protože po naprosto geniální Temnější tváři magie přišla s Divokou písní, která je úplně jiná, ale stejně geniální a čtivá a originální a… ach.

Ale souvisleji. Město Verity je rozdělené na dvě poloviny a v každé z nich se s příšerami, které plní ulice, vypořádávají jinak. Buď se můžete sami zapojit do boje, anebo si za své zdánlivé bezpečí pěkně tučně zaplatit. A stejně tak je na dvě poloviny rozdělena i Divoká píseň, ve které se pravidelně střídají dva vypravěči – August, který je nestvůrou, ale po ničem netouží víc než stát se člověkem. A Kate, která zas chce světu ukázat, že rozkošná malá holčička je pryč a teď si poradí se vším. Jejich cíle se tedy vlastně nemůžou víc lišit – a přesto po nějaké době kráčejí stejnou cestou a zůstanou odkázáni jeden na druhého.

Do Divoké písně se vyplatí pustit s čistým štítem bez toho, abyste si o zápletce zjišťovali cokoli předem. Díky tomu si totiž svět, který pro čtenáře Victoria Schwabová vytvořila, vychutnáte opravdu naplno. A že je co vychutnávat. Město Verity je vystřižené jako z hororu a myšlenka toho, že se násilné skutky zhmotňují v podobě nestvůr, a to ještě podle toho, jak vážný čin byl spáchán, je na prosto geniální. Díky tomu, na jak bohatém pozadí autorka svůj příběh rozehrává, budete ze začátku zmatení. Victoria Schwab se s tím totiž nepáře a rovnou vás hodí po hlavě do vody – a plavte. Kolem vás budou létat jména, neznámé názvy a narážky, ze kterých vám nejspíš nejdřív půjde hlava kolem. Autorka je však natolik schopná spisovatelka, že již brzy se začnou všechny útržky proplétat dohromady a začnou dávat smysl. A jakmile se vám všechno propojí, zůstanete prostě jen zírat s otevřenou pusou.

Někde jsem slyšela, že každý příběh, který se řadí do kategorie young adult literatury, musí obsahovat nějakou tu romantickou linii. No, nemusí. Leckdy je to bez ní vlastně mnohem lepší – jako třeba tady. V Divoké písni daleko častěji narazíte na nenávist než lásku, a i když se náhodou některé z postav rády mají, rozhodně nečekejte líbačky a muchlování. Na to totiž není čas, když můžete každou chvíli umřít. Zdráhala bych se tak trochu i ohledně toho zařazení do young adult literatury, protože tohle fantasy si podle mě užijí čtenáři všech věkových kategoriích, pokud tedy stojí o originální nápady a hutnou atmosféru. To, že jsou hlavní protagonisté ještě školou povinní, podle mě není zas tak zásadní faktor.

Kate a August jsou vůbec velmi zajímavé postavy. Rozhodně nejsou bez chybičky, a to jim dodává hloubku. A stejně tak to, že oba dva předstírají, že jsou někým jiným. Když se setkáváme s Kate, zrovna podpálila školní kapli a teď si užívá ohníček. A to je to ve skutečnosti prostě jen obyčejná holka, která se chce vrátit domů za tátou, po kterém se jí stýská. A Augusta zase potkáme v jeho pokoji, kde se se sluchátky na uších ztrácí v hudbě a knihách. A to je to nestvůra, která má místo očí černé díry a dokáže z člověka vysát poslední kapku života dřív, než si to vůbec uvědomí.

Schwabová si zkrátka v Divoké písni ráda a umně hraje s paradoxy a kontrasty a podle vlastních slov prezentuje příběh Romea a Julie jen bez té romantiky. To všechno navíc tak čtivě a realisticky, že knížku prostě neodložíte z ruky a taky budete najednou o něco víc přemýšlet o každé, i jen nepatrné špatnosti. Protože co kdyby se ten váš stín najednou taky pohnul a ožil?

Tímto si tedy autorka zaručila, že si rozhodně koupím nejen druhý díl (a že se jeho vydání nejspíš samým těšením nedožiju), ale taky Setkání stínů, což je druhý díl Temnější tváře magie, který by měl vyjít v dubnu, i zbrusu novou sérii Neobyčejní, které se dočkáme o měsíc dřív. Šup sem s nimi, tahle paní prostě psát umí! 

Hodnocení: 95 %

Autorka: Katka Stupková

Komentáře k článku

(Nebude zobrazen v komentáři)

Související

Mohlo by vás zajímat

Při poskytování služeb nám pomáhají cookies. Používáním webu s tím vyjadřujete souhlas. Více informací Rozumím