Sedmý příběh z Kodaně

29. 10. 2017 v 19.17

Oblíbený dánský autor Jussi Adler-Olsen nás po sedmé zavádí do kodaňských temných zákoutí a na oddělení Q. Tentokrát se ale Carl musí pořádně ohánět, aby to nebylo naposledy…

Oddělní Q nikdy nepatřilo k těm nejvzornějším, to je pravda, nikdo jim ale nemohl upřít, že by svou práci nedělali dobře. Řeší staré odložené a takřka nevyřešitelné případy, kterým se jim většinou podaří přijít na kloub. Najednou ale z vyšších míst (a to doslova, protože Carl a spol. úřadují ve sklepě) přijde zpráva, že se oddělení kvůli neefektivnosti musí omezit, ne-li zrušit. Přesvědčit vedení o opaku dostává za úkol Rose, která se ale právě nachází v hodně špatném rozpoložení a je ráda, že zvládá sama sebe, natož práci.

Zároveň se v Kodani děje stále víc podezřelých událostí. V kodaňském parku najdou zavražděnou satrší paní, šílený řidič zahájí smrtící hon na mladou ženu a jinde se plánují další trestné činy,  které spolu zdánlivě nesouvisí. Je tomu ale skutečně tak?

Jussi Adler-Olsen nás znovu zavádí do Kodaně, ve které se tentokrát nudit určitě nebudeme. Narozdíl od jiného mistra severských detektivek, Jo Nesbøho, se v knize setkáme s daleko větším množstvím postav, přičemž autor jim většinou dává prostor v podobě kapitol psaných z jejich úhlu pohledu. Na jednu stranu se tak celý příběh může zpočátku zdát hůře přehledný, zároveň nás tím ale Jussi Adler-Olsen nutí uvažovat nad tím, jakou spojitost mezi sebou jednotlivé postavy mají. A že ta může být občas neobvyklá a krajně nečekaná… Nahlédneme tedy pod pomyslnou pokličku životů jak vyšetřovatelů, tak obětí i pachatelů. Carl, ústřední postava všech knih o Oddělení Q, také není slavným Harrym Holem. Narozdíl od něj dostává v příbězích daleko méně prostoru. To ale čtenářům nebrání v tom, aby si ho díky jeho charismatu a nečitelné povaze oblíbili…

Přestože má kniha více než 500 stran, nudit se u ní nebudete. Nejenže má Jussi Adler-Olsen opravdu čtivý styl psaní, díky kterému vám slova plynou před očima, zároveň čtenáře také nezatěžuje zbytečnými popisy a zdlouhavými myšlenkovými pochody. O jednotlivých postavách vám nejvíc prozradí jejich činy.

Když jsem si k psaní této recenze sedla poprvé, chtěla jsem ji nazvat ,,Blázni z Kodaně”. V knize Selfies se totiž potkáte s mnoha postavami a většina z nich vám bude připadat jako blázni. O to zajímavější ale příběh je. 

Přestože tedy byla kniha plná bláznů, líbila se mi. Četla se snadno a rychle, děj ubíhal před očima. Doporučila bych ji všem milovníkům detektivek, a to nejen těch severských (přiznám se, že pro mě mají Jussiho detektivky nejméně severských prvků ze všech známých severských autorů). Ale i milovníci psychologických příběhů a příběhů o zamotaných mezilidských vztazích si přijdou na své. Největší radost pak budou mít určitě ti, kteří už příběhy z oddělení Q četli. Selfies patří v sérii k těm lepším. Lepším z už tak velmi dobré série.


Hodnocení:

Autorka: Michaela Vavřinová


Komentáře k článku

(Nebude zobrazen v komentáři)

Související

Mohlo by vás zajímat

Náš web zlepšujme pomocí cookies. Do vašeho zařízení ukládáme také cookies třetích stran. Pokud nám dáte souhlas, můžeme náš web také přizpůsobit podle vašeho chování při jeho prohlížení a s vaším souhlasem tyto informace také předat reklamním společnostem a sociálním sítím, aby vám zobrazily cílenou reklamu nebo za účelem e-mailového oslovení. Svůj souhlas můžete odvolat a vybrané cookies odmítnout prostřednictvím linků níže. Více informací Změnit nastavení Rozumím