Sci-fi napsané s láskou

6. 11. 2016 v 20.20

Když jsem letos na jaře za jediný víkend slupl kultovní pecku Ready Player One, okamžitě jsem věděl, že si přečtu jakoukoliv další knihu, kterou spisovatel Ernest Cline napíše. I kdyby to měla být harlekýnka. Protože takhle napínavý a skvěle napsaný příběh už jsem dlouho nečetl! A dočkal jsem se, přiletěla Armada…

Armada začíná absurdním momentem. Středoškolák Zack Lightman se nudí během vyučování (řekněme si na rovinu, kdo to nezažil?) a kouká z okna, když vtom na obloze uvidí vesmírnou loď! A ne jen tak ledajakou – je to úplně přesná replika vesmírné lodě, kterou létají mimozemšťané v jeho oblíbené počítačové hře Armada.

Zpočátku se Zack domnívá, že má halucinace. A upřímně ho to ani tolik nepřekvapuje. Jednak proto, že hraním Armady v poslední době strávil prakticky každý den. A jednak taky proto, že jeho otec byl známý svou paranoiou a hledáním konspiračních teorií všude možně.

Jenže znáte to staré rčení: to, že jste paranoidní, ještě neznamená, že po vás nejdou! A tak se i Zackův svět – a vlastně svět všech obyvatel planety Země krátce nato obrátí vzhůru nohama.

Ernesta Clinea psaní evidentně bavilo. Román je totiž založen na vlhkém snu všech gamerů – že jejich talent pro počítačové hry pomůže zachránit svět. Autor od první stránky čtenáře zásobuje narážkami na popkulturu – filmy jako Star Wars, Den nezávislosti, E. T. Mimozemšťan, počítačové hry jako Space Invaders a mnohé další. Je vidět, že to psal s láskou – a pokud má čtenář stejně velký přehled o světě sci-fi, fantasy a počítačových her, kniha ho naprosto pohltí.

Armadu si nejspíš užijete, i když zrovna nejste geekové ani nerdové, jak už autor dokázal v Ready Player One, umí psát tak napínavě, že to baví prostě všechny. V případě Armady jsem se ani nenadál a najednou jsem byl ve třech čtvrtinách knihy – a zoufale jsem si přál číst pomaleji, protože to tak zatraceně rychle utíkalo!

Kapitoly jsou krátké a plné překvapení, na nudu není čas. V knize je správná dávka technických výrazů, narážek na sci-fi klasiku i sympatických postav. Jenom škoda, že autor víc nevykreslil vztahy mezi nimi, mám pocit, že v Ready Player One se mu to povedlo o fous líp. Na druhou stranu, kdo má čas řešit lásku a vztahy, když lidstvo čelí největší hrozbě v dějinách?

Gameři všech zemí, spojte se!

Hodnocení: 90 %

Autor: Martin Holzknecht

Komentáře k článku

(Nebude zobrazen v komentáři)

Související

Mohlo by vás zajímat

Při poskytování služeb nám pomáhají cookies. Používáním webu s tím vyjadřujete souhlas. Více informací Rozumím