Příjemně děsivé podivné povídky

1. 6. 2017 v 15.46

Podivně krásné, příjemně děsivé, pohádkově realistické - to jsou Povídky podivných. Ty dal dohromady a poznámkami opatřil čtenářům známý chlapec s podivnou schopností neviditelnosti - Millard Nullings, který je tentokrát prostředníkem mezi autorem Ransomem Riggsem a světem podivných.

Kniha obsahuje 10 povídek z folklóru světa podivných. Tyto příběhy všichni, kteří jsou obdařeni podivným vyznáním, moc dobře znají a předávají se mezi nimi po generace. Každý příběh je z části historií, zčásti pohádkou a zčásti mravním ponaučením. Ukazují, jak vše začalo, jak se zrodila první Ymbrina a jak vytvořila první smyčku, jak podivní lidé dříve běžně žili mezi obyčejnými smrtelníky a byli plnohodnotými členy společnosti, avšak vzhledem ke svojí podivnosti byli postupně vytlačováni až byli vyloučeni na její úplný okraj.

Ti, kteří četli sérii Sirotčince slečny Peregrinové jistě pamatují na pohádky, které si podivné děti mezi sebou vyprávěli. Dva z těchto příběhů, které byly v sérii zmíněny, najdete také v této sbírce. Jedná se o Holuby od Svatého Pavla a Legendu o Cuthbertovi. Ostatní povídky jsou pak svěžím překvapením plným zajímavých příběhů a ponaučení.

Hned jak knihu otevřete… ne, vlastně ještě než ji otevřete, vás upoutá její zevnějšek. A ač se říká nesuď knihu podle obalu, tak to rozhodně neplatí o tomto výtisku, jehož obsah je stejně poutavý jako jeho zevnějšek. Obálka, ilustrace a celé grafické zpracování knihy od Andrewa Davidsona s kombinací osobitého stylu Riggsova psaní - to je něco, co z této knihy dělá unikát.

Přiznám se, miluji svět podivných který Ransom Riggs stvořil a proto jsem si nemohla nechat Povídky podivných uniknout. Byla jsem opravdu zvědavá a po jejím přečtení jedním dechem můžu říct jediné. Ti z vás, kteří jsou na tom stejně a sérii knih Sirotčince slečny Peregrinové, stejně jako autorův styl psaní, obdivují a milují, si tuto knihu též  zamilují. Je nádherným rozšířením tohoto světa. Vše je psáno tak uvěřitelným, přirozeným a zároveň neotřelým stylem, že jsem při čtení měla pocit, jako bych toho byla sama součástí. Některé příběhy mě oslovily více některé méně. Některé jsou smutné, jiné zase veselejší. Každý je ovšem zajímavý a má svou hloubku, na každém si člověk něco najde a dohromady tvoří skvělý celek. Pokud tyto povídky přečtete předešlou sérií nepoznamenáni, slibuji, že se v nich nebudete ztrácet. I pro člověka, který tuto trilogii nečetl, je vše pochopitelné a děj si užije stejně jako fanoušek.  Do obrazu se i díky Millardovým poznámkám dostane vskutku rychle a nepotřebuje znát celý svět z předešlých knih. Avšak po tom, co na vás dýchne atmosféra podivna, nejspíš tak stejně učiníte.

Na závěr bych se chtěla omluvit, že slovo “podivný” v tomto článku zaznívá nejspíš až příliš často, ale bohužel jinak to v tomto světě snad ani nejde. A nezapomeňte, tato kniha je určena pro podivné oči (což neznamená jen nošení brýlí nebo čoček), takže pokud je nemáte, tak byste neměli tuto knihu ani číst…

Autorka: Johana Koliandrová


Komentáře k článku

(Nebude zobrazen v komentáři)

Související

Mohlo by vás zajímat

Při poskytování služeb nám pomáhají cookies. Používáním webu s tím vyjadřujete souhlas. Více informací Rozumím