Pocta spisovatelům i úvahy o smrti

28. 1. 2018 v 15.35

Od konce 19. století až na práh současnosti sahají příběhy zvířecích duší, které vyprávějí o životě a smrti v povídkovém souboru Jen zvířata spisovatelky Ceridwen Doveyové.

Duše velblouda, který zemřel v Austrálii. Kafkovsky laděná korespondence dvou šimpanzů a jejich ošetřovatelky. Kerouacovská variace putujícího mlže na lodi. Anebo třeba dopis pro Sylvii Plathovou, kterou píše duše delfínice. Ta jediná zmiňuje záměr knihy, kdy duše zemřelých zvířat popisují svůj život, zamýšlí se nad vlastní smrtí, reflektují dobu i banálnost lidských konfliktů. Tahle povídková sbírka je hodně originální.

Ceridwen Doveyová nechává ve své knize promlouvat zvířata rozličným způsobem. Každá zvířecí duše je spjata s nějakým lidským konfliktem, místem, a především se spisovatelem, kterému Doveyová tímto textem „vzdává hold“. Někdy je zvíře se spisovatelem spjato úzce, jako v případě kočky, která vzpomíná na léta strávená s Colette nebo v případě želvy, která byla mazlíčkem Tolstého dcery. Jindy je podobnost dána čistě stylem, jako v případě již zmíněné variace kultovního románu Na cestě. Tady naráží autorka u některých čtenářů nutně na neznalost, protože kromě velmi zvučných jmen volí i spisovatele českému čtenáři asi ne až tak notoricky známá, proto lze jen těžko posoudit, nakolik byla nápodoba stylu úspěšná.

Bohužel, samotné okamžiky smrti nejsou až tak silné, jak by mohly být. Jsou poměrně vágní a končí náhle. Smrt taková asi je, ale přesto by ke sdělení, které se kniha snaží zprostředkovat, slušela větší důraznost. Takhle jsou jednotlivé povídky mnohdy až příliš opatrné a důsledkem toho nemastné a neslané. A stylová nesourodost je patrně i příčinou toho, že je těžší neklouzat po povrchu a pořádně se do textu ponořit.

Největší klad tkví ve skutečnosti, že jsou jednotlivé texty opravdu různorodé, takže si v knize každý najde to své. Osobně mě nejvíc zaujala kafkovská variace Umělce v hladovění v podání šimpanzů a jejich ošetřovatelky, naproti tomu nejméně mě zaujal kerouacovský mlž, ačkoliv román Na cestě patří mezi mé nejoblíbenější.

Pro milovníky zvířat je to povinné čtení. Díky široké škále spisovatelů, ke kterým zvířata odkazují, má ale kniha Jen zvířata potenciál zaujmout mnohem širší čtenářskou základnu. Zkuste to taky.

Autorka: Alžběta Široká

Hodnocení:

Komentáře k článku

(Nebude zobrazen v komentáři)

Související

Mohlo by vás zajímat

Při poskytování služeb nám pomáhají cookies. Používáním webu s tím vyjadřujete souhlas. Více informací Rozumím