Nikdy nevíš, kdo se dívá

24. 10. 2017 v 10.18

Anna nedokáže vyjít ze svého domu. Když už ji nebaví sledovat staré filmy, tak pozoruje sousedy. Jednoho dne zahlédne něco, co nemá. Nebo to byl jen výplod její fantazie? Není přece blázen! Anebo je? Jedno je jisté, ani v domě už není v bezpečí...

Tak dámy a pánové, Žena v okně byla jízda. Začátek poměrně vlažný, Anna pije hodně Merlotu, nevychází z domu, a očividně má nějaký mindrák z minulosti. Nejsem žádná prvnička, abych se nechala zlákat zlatavými titulky "bestseller roku" a ohromit počtem zemí, do kterých byla kniha prodaná. Musím se taky veřejně přiznat, že když v názvu čtu "dívka, která.." něco, tak se mi ježí chlupy na hlavě. Logicky jsem ihned "ženu" s povzdechem vyhodnotila jako chabou náhražku její mladší verze a frustrovaně přemítala o absenci fantazie dnešních spisovatelů. Nicméně, autorovi odpouštím a blahořečím mu za parádní literární orgasmus.

Zažili jsme to všichni. Ten divný pocit. Jakoby se někdo zpovzdálí díval... A ono fakt, že jo. Podívejte se pořádně do nejbližšího okna. Nevidíte náhodou Nikon s teleobjektivem?

Co má taky Anna celé dny dělat než šmírovat sousedy. Celkem paradox, když má psychiatrička agorafobii, bere denně hrst léků a zapíjí ji červeným. Než se nadějeme, třetina knihy je za námi a my pořád nevíme, co se k sakru té Anně stalo.

Do protějšího domu se nastěhuje nová rodina a stereotypní režim líně plynoucích dní začne být pomalu, ale jistě narušován. S novými sousedy není něco v pořádku. Anna si je pustí k tělu víc, než by chtěla. A aby toho nebylo málo, i ten pěkný podnájemník se začne chovat divně. Víno teče proudem a jelikož ho naše hrdinka používá hlavně k zapíjení léků, tak nějak nevíme, co se skutečně stalo a co ne. Kolotoč pomalu nabírá na obrátkách.

Daniel Mallory, ukrývající se za pseudonymem A.J.Finn je milovníkem starých filmů. Proto všechny ty detaily o černobílých snímcích, jejichž sledováním si naše hrdinka krátí dny. Mimoto taky často rozmlouvá s manželem a dcerou, kteří ji opustili. A až se tomu sama diví, rozpovídá se o své minulosti i na chatu v anonymní konverzaci. Možná by se měla holka mít na pozoru. Třeba není jediná, kdo se dívá. Fotografie, která ji zachycuje ve spánku, a která ji jednoho dne přistane v e-mailové schránce, je toho důkazem.

Minimálně jednou mi během čtení Ženy v okně spadla čelist. A jednou se taky pěkně rozklepala. To mě těší a za to děkuji. A slavnostně slibuji, že pokud se na českém literárním trhu objeví další kniha od tohoto autora, s radostí po ní sáhnu, i kdyby v názvu měla "ženu" i "dívku".


Hodnocení: 

Autorka: Leona Šťávová



Komentáře k článku

(Nebude zobrazen v komentáři)

Související

Mohlo by vás zajímat

Při poskytování služeb nám pomáhají cookies. Používáním webu s tím vyjadřujete souhlas. Více informací Rozumím