Není stín jako stín. Nastává noc a zábava teprve začíná…

27. 2. 2017 v 13.49

Báli jste se jako děti, že je pod postelí strašidlo, které vás kousne? Co když se vám neblahá představa vyplní? Vrah se plíží jako stín. Je neviditelný, našlapuje tiše jako kočka a jeho úmysly jsou jasné. Žádná diskuze ani polehčující okolnosti. Je tu noční lov a nikdo není v bezpečí.

Praktický lékař je nalezen mrtev ve svém domě za velmi bizarních okolností. Nahý a s pytlem na hlavě. Šéfinspektor Erika Fosterová čelí brutální vraždě, která nemá zjevné opodstatnění. Jenomže několik dní nato je nalezen další mrtvý muž za podobných okolností… To už nemůže být náhoda. Jak ale najít vraha, který vraždí zdánlivě bez jakéhokoli klíče? Žádné otisky, žádní svědkové. Jako by se vrah připlížil k oběti jako stín a stejně tak i mizel.

Nebyla by to Erika, aby se do vyšetřování nepustila po hlavě a neporušila při tom nejedno šéfovo nařízení. Ale chytit vraha je prostě priorita číslo jedna. Nehledě na následky, nehledě na rizika. A teprve v tu chvíli začíná ten pravý lov.

Druhý díl série s šéfinspektorem Fosterovou vás uštkne jako hladová kobra a nepustí vás, dokud se sami neprokoušete na poslední stránku. Těžko byste totiž hledali knihu, která se rozjede už od první kapitoly tak rychle, že se trochu bojíte, kdy zastaví. Perfektně propracovaný psychologický profil pachatele, promyšlené vraždy, kterým nechybí surovost i tragičnost okamžiku s jistou dávkou smůly a karmy (chcete-li), a především dějovost, která dodává knize na dynamičnosti a doslova utíká před očima. Víc si od dobré krimi ani není možné přát.

Tentokrát se autor zaměřil především na psychologii jednotlivých postav. Erika se více otevírá a ukazuje svou přímočarost a paličatost. Statečně jí sekundují její kolegové i nadřízení, kteří se od posledně také posunuli o kousek dál. Knize nechybí humor a ironie Britům blízká. Zároveň působí jako odlehčení jinak neředěného napětí a adrenalinu. I vztahy se posunují. Měla jsem pocit, jako bych byla součástí jejich přítomnosti a snažila se přijít na kloub tomu, co to vlastně všechno znamená. Tak moc se dokážou člověku dostat do hlavy.

Právě tím se ale Noční lov odlišuje od Dívky v ledu. Jde víc do hloubky a odkrývá to, co se skrývá až v samotném nitru. Násilí, postavení žen a vůbec „definice“ lásky a potřeb jsou tu v naprosté rovnováze. A také ukazuje, že zvrat může přijít mnohem dřív, než byste chtěli. Ale vše, co následuje potom, je stejně důležité a významné. Na Noční lov jsem byla hodně zvědavá, protože jsem čekala, jestli Robert Bryndza dokáže udržet laťku tak vysoko jako u prvního dílu – a vůbec mě nezklamal. Naopak mi ukázal, že se může ještě posouvat dál. A toho si cením nejvíc.

Hodnocení: 90 %

Autorka: Tereza Bártová

Komentáře k článku

(Nebude zobrazen v komentáři)

Související

Mohlo by vás zajímat

Při poskytování služeb nám pomáhají cookies. Používáním webu s tím vyjadřujete souhlas. Více informací Rozumím