Návrat do děsivého Brooklinu

9. 2. 2016 v 14.28

Někdy přežijete největší hrůzu vašeho života, ale tím nic neskončí. Co dělat, když vás minulost pořád volá zpátky? Vyslyšet její vábení nebo jít prostě dál?

Dana, Abby a Jordana už čtenáři znají z prvního dílu trilogie Madeleine Rouxové Asylum. Trojice přátel si prožila dost krušné prázdniny, když během přípravného kurzu na vysokou školu objeví příšernou historii bývalého sanatoria, které se stalo kolejí a jejich dočasným domovem. Věci, které se ve staré budově staly, stále přetrvávají v jejích temných chodbách a kamarádi si jen tak tak zachrání krk.

Druhý díl, Sanctum, se pak odehrává o nějakou dobu později. Všichni tři hlavní hrdinové jsou už ve svých domovech a snaží se více či méně úspěšně nechat to, co se v létě stalo, za sebou. Když však Abby a Jordanovi přijdou tajuplné fotografie a Dan také jednu dostane od svého bývalého spolubydlícího Felixe, kterého navštíví v psychiatrické léčebně, začne být jasné, že tahle noční můra jen tak nezmizí.

A tak ačkoli po tom vůbec netouží, vydají se všichni tři tam, kde všechno začalo – na jakýsi den otevřených dveří právě na New Hampshire College. Trojice chce prozkoumat podivné souřadnice, které jim Felix předal, a jednou provždy za hrůzami Brookline zavřít dveře. Vypadá to však, že všechno bude ještě mnohem komplikovanější, než se zdálo, když se na scéně objeví tajemní Šarlatoví v rudých kápích a maskách. Byl to dobrý nápad, vracet se na „místo činu“?

Celá série Asylum se na první pohled tváří velmi hororově, ale nečekejte příběh, ze kterého nebudete spát. Sanctum je spíše jemně strašidelným příběhem v zajímavém prostředí a s poměrně zajímavou premisou. Vysokoškolský kampus, kterému vládne zlo, je něco, s čím se může cílová skupina snadno ztotožnit, a prostředí bývalého ústavu pro duševně choré pak samo o sobě nastoluje znepokojivou atmosféru a prostor pro psychologické hrátky, ze kterých mrazí.

Sanctum je psáno rychlým a čtivým stylem a děleno do krátkých kapitol, takže budete knížku hltat dosti v tempu. Zápletka není nijak komplikovaná a děj se lineárně posouvá z bodu A do bodu B, takže čtenáře nic nebrzdí ve čtení. Rouxová předestírá jednu záhadu za druhou a zdá se, že ústředí trojka není o nic blíž rozlousknutí, ať už nastavuje krky sebevíc. S tajemstvími to ale autorka umí a vy budete pěkně jednu za druhou stránky dál a dál otáčet, už jen proto, abyste se dozvěděli, jak to celé skončí, kdo tomu vede a jakou úlohu mají Dan, Abby a Jordan sehrát.

Trojice kamarádů je trochu problémovou součástí knihy. Tam, kde bylo jejich přátelství a dialogy v prvním díle reálné, se tady často zadrhávají a jejich chování i mluva působí tak nějak papírově a strojeně. Těžko uvěřit, že by se za daných okolností opravdu chovali takto, z ledového klidu mrknutím oka přecházejí do absolutní paniky a zase zpátky. Pokud však nebudete očekávat žádnou hlubokou psychologii a spíše oddychový akční příběh, při kterém vás občas zamrazí, neměly by vám méně prokreslené postavy překážet.

Pochvalu si opět zaslouží grafická úprava celé knihy, která je proložena ilustračními fotografiemi, díky kterým příběh nabývá mnohem reálnějších obrysů a čtenář se do něj ještě snadněji ponoří. Celkovou rozmanitost textu se všemi fotkami, dopisy, vzkazy a deníkovým záznamy hodnotím velmi kladně jako příjemné oživení.

Sanctum je tedy příjemnou oddechovou záležitostí na jedno, dvě odpoledne, která ideálně strávíte pod dekou u okna, na které buší déšť. Vyprávění běží stále kupředu, až vás poslední stránka knihy překvapí. A konec vás nenechá chladnými, půda pro závěrečný díl série je pečlivě připravena. Tak se do toho vrhněte po hlavě.

Hodnocení: 70 %

Autorka: Katka Stupková

Komentáře k článku

(Nebude zobrazen v komentáři)

Související

Mohlo by vás zajímat

Při poskytování služeb nám pomáhají cookies. Používáním webu s tím vyjadřujete souhlas. Více informací Rozumím