Na počátku byly ovce

15. 6. 2016 v 09.18

O tom, jak může vypadat rodinné prokletí, se rozhodl vyprávět Jason Aaron ve svém novém komiksu Muži hněvu. A také se rozhodl nebrat si servítky.

CREW u nás zatím vydala čtyři díly Aaronovy série Skalpy. Série, která dle mého soudu patří mezi to nejlepší, co se na našem trhu vydává. Největší zásluhu na kvalitě Skalpů má zejména Aaron a způsob jeho vyprávění, byť i to, jak koexistuje text s obrazy, představuje pamlsek pro fajnšmekry. Tentokrát však CREW nepřinesla další Skalpy, ale uzavřený příběh, který dokonce prý částečně vychází z rodinné historie samotného autora. A o rodině, respektive prokletí, které ji doprovází, jeho Muži hněvu především jsou.

Starý Rath kdysi zabil člověka na farmě, protože mu vpadl mezi stádo ovcí a hodlal si nějaké vzít. Potyčka, která skončila tragédií, sice trvala krátce, po další generace však tvořila nezbytnou ingredienci Rathovic DNA. Z otce na syny se přenášela kletba, která si sebou brala život za životem. A Muži hněvu proti sobě postaví právě otce a syna a dá možnost celé to prokletí zastavit.

Jestliže znáte Skalpy, nepřekvapí vás tvrzení, že Aaronovy příběhy v sobě obsahují nemalé množství krve, násilí, vzteku, snahy se Osudu vzepřít… přesto v porovnání s jeho novinkou působí jako čtivo pro nezletilé. Muži hněvu jsou krutým komiksem. Umírá zde kdekdo, slitování se zde na chviličku mihne, ale vezme jej sebou jedna rána pěstí. Nejde o samoúčelné vyvražďování, nato je Aaron příliš inteligentní a ambiciózní. Až anticky pojatá tragédie zkrátka drží své hrdiny v soukolí, z něhož se nemohou vymanit – a jde o mlýny, které s Bohem nemají pranic společného. Příběh vlastně žádné dobro nenabízí, na kladné hrdiny zapomeňte.

Přesto vás, nepochybuji, budou Muži hněvu bavit. (Ano, to slovo je zde trošku nešikovné.) Ve vyprávění se drží tentokrát Aaron co do komplikovanosti více při zemi, flashbacky sice používá, podstatnější je však přítomnost, v níž se odehrává hlavní gradace příběhu. Opět dokazuje, jak skvěle umí vystavit psychologicky bohaté (tedy složité) postavy, jak zvládá vkládat do jejich úst slova, která nepáchnou opotřebovaností. Ale ani tentokrát síla komiksu nestojí a nepadá na scénáři, nýbrž na kombinaci textu a obrazu. Ke spolupráci si zvolil Rona Garneye a budiž za to veleben. Muži hněvu jsou díky jeho nekompromisní odvaze ukazovat kruté výjevy bez snahy násilí estetizovat, nebo jemné nuance v emocích, které lze dohledat v portrétech postav, úchvatnou podívanou.

Nenechte se proto zmást rozsahem. Kniha má sotva 140 stran, ale číst si ji budete patrně hodně dlouho. Pokud si tedy kresbu a zacházení s barvou hodláte užít. Doporučuji to.

Hodnocení: 95 %

Autor: Lukáš Gregor

Komentáře k článku

(Nebude zobrazen v komentáři)

Související

Mohlo by vás zajímat

Při poskytování služeb nám pomáhají cookies. Používáním webu s tím vyjadřujete souhlas. Více informací Rozumím