Mankell téměř poetický...

23. 6. 2017 v 10.23

Vždycky jsem moc ráda četla knížky Henninga Mankella, krimiromány s podivným Kurtem Wallanderem, detektivem, který si vždycky stěžoval na to, že svět, který tak dobře znal, už přestal existovat. Všechno, čemu věřil a co byla jeho jistota, se mění… Mankell v říjnu 2015 zemřel, wallanderovská série se uzavřela. Kromě toho ale Mankell napsal i další knihy, v češtině třeba zabodoval jeho Číňan, mezi „jiné“ knihy patří i právě vydávané Italské boty.

Hlavním hrdinou je Fredrik, starý lékař, který již 12 let žije na malém opuštěném ostrůvku kdesi u Baltského moře, jen s kočkou a se psem. Jeho samotu ruší pouze hypochondrický listonoš, který k němu několikrát týdne zajíždí, byť mu téměř nikdy žádnou poštu neveze.  Doktor žije v naprosté letargii, má v obýváku mraveniště, při životě ho drží jen to, že každý den udělá díru do ledu a vykoupe se. Kdysi cosi hrozného provedl, alespoň to tak vypadá, a proto odešel ze světa. 

Jednoho dne se ale na obzoru objeví stará žena, žena s chodítkem. Je to Harriet, dávná láska, kterou kdysi nečekaně opustil a strašně ji tím zklamal. Může tahle žena přinést do života starého muže nějaké vzrušení? Proč se na ostrově objevila? 

Během následujících dvanácti měsíců se  lékařův dosavadní život obrátí vzhůru nohama. V jeho životě se začnou objevovat noví a zvláštní lidé, nové a zvláštní schopnosti odhalí u lidí, které již zná. Třeba taková Luisa, která píše světovým státníkům a snaží se změnit svět. Nebo pošťák disponující hlasem přímo operním. Starý italský švec šijící  v hlubokých lesích  boty  milionářům. Jednoruká žena, která vrací do života problémové dívky ocitnuvší se na šikmé ploše. Dívka s mečem, která přijde na ostrov realizovat jedno z nejzásadnějších rozhodnutí svého života. Ti všichni vstoupí hrdinovi do života a nenechají v něm kámen na kameni.

Tohle není knížka, která by byla napínavá a vzrušující, tahle kniha jen tak pohodlně plyne a svým zvláštním klidným tempem Vás ke čtení přesto připoutá. To právě objevené zvláštní společenství lidí se Vám vůbec nechce opustit. Je to vyprávění o stáří,  smutku, špatných rozhodnutích i o lásce a o naději. Ta knížka je dojemná, nostalgická, má zvláštní atmosféru.  Zajímalo mě, jak to dopadne se psem, s kočkou a vlastně i s těmi mravenci. Zvláštní. 

Těch 330 stran jsem nakonec přečetla na jeden zátah. Možná, že klid z života na ostrově, který narušují jen přírodní živly a střídající se roční doby (které se ovšem díky globálnímu oteplování nepodobají tomu, co hrdina dříve znal), a podivné zvláštní tempo zaujmou i Vás. Já přiznávám, že jsem se touhle knížkou nechala pohltit. Možná jsem se jen nechala nachytat, ale za to pomalé doznívání Italských bot v mé hlavě to stálo.  

Hodnocení:

Autorka: Hana Kubíková

Komentáře k článku

(Nebude zobrazen v komentáři)

Související

Mohlo by vás zajímat

Při poskytování služeb nám pomáhají cookies. Používáním webu s tím vyjadřujete souhlas. Více informací Rozumím