Když to nejde, tak to prostě nejde…

22. 11. 2017 v 17.00

Infarkt ve čtyřiačtyřiceti není legrace. Ve chvíli, kdy máte pocit, že jedete na 100 %, jednoduše klesnete na 0 %. Jako když se zlomí sirka… Zastaví televizní pořad... Prostě všechno zmlkne a jste jen vy a vaše srdce, které odmítá pracovat. Co s tím?

Maribeth Kleinová je, dá se říct, aktivní. Je maminkou dvojčat, pracuje jako editorka v časopise a stará se o vše, co je potřeba – oslavy, nákupy, školka, návštěvy… Jenomže v jednu chvíli je unavená. Už nemůže a všechno se ztrácí v oparu mlhy… Když se znovu probudí, zjistí, že její srdce ji zradilo. Na několik chvil přestalo bít… Co teď? Je slabá, všechno ji bolí, a hlavně se bojí. Zjištění, že je její tělo jen křehká schránka, je přímo odzbrojující. Jak se má vrátit do svého tempa, když to nejde… Jak se má starat o své děti, když to nejde… Celý její život je najednou přítěž. A strach je v každé vteřině větší a větší…

Proto přikročí k opravdu radikálnímu kroku. Ode všeho jednoduše uteče. Možná se to zdá jako zbabělství, zrada a nesmysl. Vždyť opustila svou rodinu, svou práci, svůj život. Jenomže když to nejde, tak co s tím? Strach roste stejně rychle jako podrážděnost a nechuť. Z ženy, která zvládne otočit zeměkoulí, se stane slabá troska, která nemůže vstát z postele. A to je třeba změnit. I kdyby ji to stálo všechno. A tak odjíždí do Pittsburghu, aby se naučila znovu žít. Otázkou ale je, k jakému konci vlastně dospěje.

Příběh o ženě, která v jedné chvíli ztratí pevnou půdu pod nohama, ukazuje, jak rychle a definitivně ovlivní zdravotní potíže celé bytí člověka. Vědomí toho, že vskutku nejsme nesmrtelní, je tak silné, že nás zasáhne do hloubky. Spisovatelka Gayle Formanová citlivě a s trochou nadsázky popisuje, jak dlouho a těžce se člověk dokáže vyrovnávat s vlastní smrtelností. Sahá do hloubky lidských emocí, dokáže popsat strach ve všech jeho proměnách, a přitom dá prostor pro vlastní rozjímání. Co byste asi tak dělali v její situaci?

Postava Maribeth je svá. Je tvrdohlavá, houževnatá, a přitom má v sobě malou holčičku, která se učí novým věcem. Někomu může být nepříjemná nebo nesympatická, ale stejně s ní člověk soucítí a fandí jí, ať hledá cokoliv. Dobře jí sekundují i další postavy. Bez nich by byl příběh mnohem chudší.

Znovu já je milý a silný příběh o hledání vlastního já a klopýtání při cestě za štěstím. V originále se kniha jmenuje „Leave me“, což se možná k tématu hodí lépe, ale důležitý je samozřejmě obsah. Možná se v Maribeth poznáte, každopádně jí nezapomeňte fandit.

Autorka: Tereza Bártová

Hodnocení:

Komentáře k článku

(Nebude zobrazen v komentáři)

Související

Mohlo by vás zajímat

Při poskytování služeb nám pomáhají cookies. Používáním webu s tím vyjadřujete souhlas. Více informací Rozumím