Když na bedrech vláčíte tíhu vesmíru…

13. 6. 2017 v 07.30

Ona je ta holka, kterou museli vysekat z vlastního domu… On je ten kluk, který je tak trochu hvězda, prostě zapadá… Máte pocit, že víte, co přijde, ale překvapí vás. Oba. A tak úžasně, že budete mít chuť vrátit se na střední (na chvíli). Není to jen teenagerovská romance, ale hlavně příběh o vlastní odvaze, odhodlání a vlastním sebeuvědomění, které dokáže i lámat skály.

Libby Stroutová je ta „tlustá holka“. Ale dobře ví, že je v ní víc než jen tohle. Vrací se na střední školu, kterou musela před lety opustit a chce dokázat spoustu věcí. Jak už tomu ale bývá, střední není procházka růžovou zahradou a už vůbec ne prostředí, kde by vám cokoliv kdokoliv usnadnil. Jenomže Libby je silná a odhodlaná. A rozhodně se nehodlá zastavit. Jack Masselini je prostě týpek. Má svou partu, holku, ke které se pořád vrací a jeho háro i chování vás přesvědčí o tom, že má všechno na háku.

Oba vstupují na půdu školy s odhodláním, i když je každý v jiné situaci. Ale jejich cesty se protnou a svět, který už tak dával pramálo smysl, se najednou roztočí obráceně. Láska je citlivá záležitost. Zvlášť ta první. Střední škola je nelítostná, nic neodpouští a nic nezapomíná a taky vám to dává jasně najevo. O to důležitější je vymanit se z jejích pravidel a stereotypů. O to lákavější je porušování pravidel. A Stroutová s Masselinim vám ukážou, že to všechno smysl.

Když nedokážete rozpoznat obličeje vašich nejbližších, ztrácíte jistoty. Pokaždé, když je ztratíte z dohledu, musíte znovu hledat něco, co vám připomene, kdo s vámi mluví. To je prosopagnosie – neschopnost rozeznávat lidské obličeje. Obezita, ať už ji způsobí cokoliv, je také velký problém. Ztratíte sebedůvěru. Lidé se na vás dívají skrz prsty. Nikdy nevidí víc, než jen vaše proporce. A s tímhle si choďte na střední. Tahle knížka vám ukáže, že tíha vesmíru nemusí být na vašich bedrech.

Jennifer Niven umí jedno – zaujmout čtenáře od první kapitoly. Pomalu dávkuje emoce, střípky informací, probouzí zvědavost.  A čtenář má před sebou najednou perfektně vystavěný příběh, který zhltne, protože se nedokáže odtrhnout. Dává mu hloubku, popisuje problémy tak jednoduše a přirozeně, že je lze pochopit a vcítit se do nich. To vše s lehkým humorem a jazykem dospívajících, kterému jde velmi snadno porozumět. A co je ještě lepší – oživuje dva hrdiny, kteří jsou neskutečně sympatičtí a kterým nejde nefandit.

V tom tkví síla Tíhy vesmíru. Nebýt Libby a Jacka, najdete sice dobrý příběh, ale bez duše. Tihle dva jsou jeho solí. A tím, co vás požene dál skrz jednotlivá slova. Jejich charaktery a vývoj jsou inspirativní a oduševnělé. Nejde o plytkou lovestory, kde znáte dopředu jak vývoj, tak zápletku. Další velkou předností jsou popisované emoce i způsoby, jak se s nimi vypořádat. V podstatě působí jako terapeutická příručka, i když byste ji v ní hledali jen stěží.

Kniha je především o sebepoznání a nalezení svého já. A zpracovaná je tak perfektně, že nezáleží na tom, jestli je vám patnáct nebo třicet. Chytne vás tak jako tak. Jennifer Niven vás prostě dostane a sundá vám z beder tíhu vašeho vlastního vesmíru.

Autorka: Tereza Bártová

Komentáře k článku

(Nebude zobrazen v komentáři)

Související

Mohlo by vás zajímat

Při poskytování služeb nám pomáhají cookies. Používáním webu s tím vyjadřujete souhlas. Více informací Rozumím