Kdo se bojí, nesmí k jezeru

12. 1. 2017 v 13.27

Zapomeňte na vodníky z kreseb Josefa Lady. V šestém dílu série PAX se totiž pravděpodobně vodník objevuje. A rozhodně s ním nebude žádná legrace.

Už jsem si zvykl, že kdykoliv dočtu nový díl ze série PAX, v hlavě si sestrojím metr a odstřihávám jednotlivé týdny a dny do vydání dalšího pokračování. Duo Larssonová-Korsellová si mě totiž získalo od samého začátku. Jejich ústřední postavy mají natolik věrohodný a dostatečně v průběhu vypravování dokreslovaný charakter, že chci být součástí jejich dobrodružství.

Sourozenci Viggo a Alrik, žijící u pěstounů Lajly a Anderse, se zapojují do dění ve městě Marieffried, zejména díky spřátelení se se sourozeneckou dvojicí Estrid a Magnar, respektive ještě i s jejich dalším sourozencem, Henrym Nazdárkem. Právě kolem Estrid a Magnara se na samém začátku vyprávění začnou odehrávat různé podivnosti, které postupně dávají tušit, že Marieffried čeká něco velmi zlého. A s velkou pravděpodobností to mají být právě Viggo a Alrik, kteří při obraně proti Zlu sehrají podstatnou roli.

Díl od dílu se naši mladí hrdinové musejí konfrontovat nejen s tajemnými a nadpřirozenými věcmi (a bojovat tak o život), ale potýkají se i se svou vlastní situací, hochů, jejichž matka, alkoholička, není způsobilá se o ně starat. Střety s posměšky nebo dokonce přímo nenávistí okolí sice v šestém dílu nemají prakticky místo, zato zde nebude rozhodně nouze o napětí a akci. Navíc, jak se ukáže, Marieffried je ve větším nebezpečí, než se možná původně zdálo.

PAX. Postrach jezera s velkou pravděpodobností není co do obsahu a stylu psaní lepší než předchozí díly. Jenže díky postupnému budování zvědavosti a zájmu prožívat vše s hrdiny dochází k pocitu, že celá série se neustále zlepšuje. Autorky nemají v úmyslu napodobovat model Harryho Pottera, kdy co díl, to temnější a psychologicky náročnější počtení (s ohledem na stárnoucího čtenáře). PAX je jak v prvním, tak v zatím tom posledním, šestém, díle stále vhodný pro čtenářstvo od 10 let a nenarůstá objemem. Spíše funguje jako seriál, kdy každá z knih má svou uzavřenou epizodu s tzv. cliffhangerem v závěru, který dva díly napojuje a motivuje nás, abychom se těšili vždy na pokračování. Stylem je PAX jednoduchý, autorky se „omezují“ přednostně na popis děje a podstatné dialogy. Opisy prostředí, detailů a ani nějakých souvislostí spojených s tím, co se v ději odehrává, zde prakticky nenajdeme. S takovým předpokladem je nutné ke čtení přistoupit. Pokud jejich styl akceptujeme, nemůžeme být zklamáni.

Jako bonus pak působí komiksové ilustrace Henrika Jonssona, jež si povětšinou všímají dynamických a emočně vypjatých situací.

Na zadní straně knihy nakladatel uvádí, že pokračování připravuje na jaro 2017. Dosud jsem se na jaro těšil kvůli počasí, teď mám už i důvod číslo dva. PAX 7

Hodnocení: 80 %

Autor: Lukáš Gregor

Komentáře k článku

(Nebude zobrazen v komentáři)

Související

Mohlo by vás zajímat

Při poskytování služeb nám pomáhají cookies. Používáním webu s tím vyjadřujete souhlas. Více informací Rozumím