Jeden skalp nestačí

16. 11. 2016 v 11.03

Stěží byste na našem trhu hledali komiksovou sérii, která by tak výrazně čněla nad ostatní – a neoslabila by se v žádném novém dílu. Skalpy Jasona Aarona i se svým aktuálním pátým svazkem musíte mít.

Nakladatelství CREW do chmurného listopadového počasí vypustilo v pořadí pátý díl noirové série, která se dějem pojí s casinem v indiánské rezervaci, organizovaným zločinem, temnou minulostí jednotlivých hrdinů a tématem vztahu původních obyvatel s „bílými“. Jason Aaron už v prvním díle vzbudil dostatek zájmu o několik charakterů, které přivedl na scénu. A volbou vyprávět o jejich vzájemných vztazích prostřednictvím celé řady flashbacků si otevřel dvířka pro rozvětvený příběh, který má šanci díl od dílu překvapovat. Předností Aarona coby vypravěče je, že si umí svůj svět uhlídat. V porovnání s Kotovým agentem Zero tak nerozbředne děj do slepých dějových linií, každá má své pevné místo v celku příběhu, navíc, Aaron sice vyžaduje naši zvýšenou pozornost, ale nepřestává být srozumitelný.

Pátý díl s názvem Úplně sám rozehrává dílčí příběhy vedlejších postav, aby nejenže Skalpy obohatil, ale také více osvětlil svět, v němž se pohybuje náš hlavní hrdina Dashiell Zlý kůň. Mimochodem, z něj se stává poměrně solidní troska a bude zajímavé sledovat, jak moc si bude schopen udržet střízlivou mysl a naše sympatie. Aaron zkrátka nešetří nikoho.

Úplně sám v porovnání s předchozími díly série působí ještě temněji. Už proto, že nově vystavěné flashbacky boří naše představy o několika postavách a dává jednoznačně najevo, že ve Skalpech se Osud prostě postaví proti každému, neboť každý ve své minulosti zhřešil. A co Jason Aaron zvládá také dokonale, to je orámování jednotlivých knih. I tentokrát nás čeká nemilosrdně vygradované finále.

Ano, pochopitelně, že i v tomto pátém svazku nebude nouze o krev a sex. Jenže nic samoúčelného.

Aaronovi nicméně velmi pomáhá kresba. Nezastírám, že mi k srdci nejvíce přirostl jeho dvorní kreslíř R. M. Guéra, toho však nahrazují/doplňují i další kolegové. Davide Furnò a Francisco Francavilla mají sice odlišnější způsob výtvarné stylizace (jsou o něco uhlazenější v porovnání s Guérou), kompaktnost ale zajišťuje barvení Giuily Bruscoové a fakt, že i tito dva pánové umějí pomocí neokázalých póz zachytit velmi nervní stavy postav.

A tak po přečtení bezpochyby budete mít notně roztěkanou mysl, možná pachuť v ústech, přesto jen stěží odoláte odpočítávat dny do vydání další knihy. Skalpy prostě patří mezi to nejlepší, co u nás komiks nabízí.

Hodnocení: 95 %

Autor: Lukáš Gregor

Komentáře k článku

(Nebude zobrazen v komentáři)

Související

Mohlo by vás zajímat

Při poskytování služeb nám pomáhají cookies. Používáním webu s tím vyjadřujete souhlas. Více informací Rozumím