Existence je stav boje

25. 3. 2016 v 10.48

Přibližně se čtyřměsíčním odstupem vychází v pořadí třetí kniha o agentu jménem Zero. S titulem Vlčí něha scénárista Aleš Kot pokračuje ve vyprávění nesnadného příběhu o nesnadném životě agenta, který měl v úmyslu se vším skoncovat.

Hodnotit vyprávěcí postup Aleše Kota bez znalosti celku buď dost dobře nejde, nebo ano, ale s vědomím, že mu tím poněkud uškodím. První dva svazky totiž čtenářskou schopností rozklíčovat, oč se vlastně hraje, řádně zamávaly. Kotova narace střídá různé prostředí a časy, někdy mezi nimi dává pojítka v (obrazových) asociacích, jindy si vazby musíme hledat sami. Kot nám zrovna dvakrát nápomocný není. Ostatně, scénář dokáže být velmi málomluvný a komunikuje s námi pouze prostřednictvím obrazů, jindy si naopak Aleš Kot zabere hned několik stran na přepisy různých odposlechů/výslechů. To, co by se dalo Kotovi vytýkat, lze dost možná vnímat i jako pozitivum. V kontextu u nás vydávané komiksové tvorby působí svěže a neotřele neopírat se o přílišnou popisnost a nechat promlouvat zejména kresbu. A jak ukazuje díl třetí, ten nejčerstvější, možná se Kota v jistých ohledech uklidní.

Vlčí něha je totiž v tomto směru oproti předchozím dvěma knihám průzračně jasná. Jednotlivé kapitoly na sebe skutečně navazují, dokonce některé natolik, že mezi nimi není ani minuta časového rozestupu. Zmate nás až samotný závěr, který bude buďto halucinací, nebo otevřením dveří do dalšího paralelního příběhu, který do špionážního akčního thrilleru přilije vroucí mystično.

Ano, trojka je co do vyprávění lineární a vlastně i co do děje prostá. De facto se její expozice a poté druhá polovina nese v duchu „Dám ti ránu, dáš mi ránu“ a konečně tak Kotův scénář více než nějakou psychologickou sondu do rozervané agentovy duše připomíná studii násilí či – s ohledem na minimum slov – kresebnou studii pěstních soubojů. Ty komiksu dominují, a pokud nejste háklivky, budete úžasně koukat, jak se dá bitka rozpracovat do komiksových oken. Úžasné!

Mimochodem, když už jsem u kresby, třetí díl mi v tomto směru přišel zatím vůbec nejzajímavější. (Ale možná za to může fakt, že mě tentokrát nezamotával hlavu scénář.) I nyní si Kot kolem sebe posadil mladou krev, energii talentů, kteří z jednotlivých kapitol dělají svébytná díla. Nicméně, ačkoliv každý z kreslířů a koloristů je specifický a svůj, pojí je obliba v dynamice obrysové linky. Ta se nesvazuje manýrou, nevykazuje ani přílišnou útlost, nebo naopak hrubost, která by zplošťovala objem. Kresba je živá, akční, dokonale souzní s dynamikou toho, co zobrazuje. Někdy je čar dokonce opravdu v obrazu hodně (a krve taky), až máte pocit, že musel autor upadnout do nějakého exaltovaného stavu, kdy přestává řešit akademičnost kompozic, ale jde mu opravdu jen a pouze o expresivní vyjádření života. Tedy boje. Tedy obojího, protože – jak se dozvíme – „Existence je stav boje. A boj nás udržuje při životě.“

Hodnocení: 85 %

Autor: Lukáš Gregor

Komentáře k článku

(Nebude zobrazen v komentáři)

Související

Mohlo by vás zajímat

Při poskytování služeb nám pomáhají cookies. Používáním webu s tím vyjadřujete souhlas. Více informací Rozumím