Carol Birchová: Jamrachův zvěřinec

25. 2. 2013 v 10.27

Jamrachův zvěřinec je dobrodružný román trošku šmrncnutý fantasy, který vás uchvátí svým příběhem i stylem a nechybí v něm drama ani trocha psychologie. Život chudého chlapce se během jediného okamžiku změní v dramatickou cestu plnou nástrah, na jejímž konci ho čeká rychlé dospění v muže a pošramocená duše, kterou může vyléčit jen čas.

Jaffymu Brownovi je 8 let, žije se svou matkou v chudinské čtvrti východního Londýna a jeho život určují náhody. Díky jedné z nich se na ulici setkává s tygrem. Ze spárů šelmy, kterou si nebojácný chlapec jde pohladit, ho zachraňuje majitel zvěřince, pan Jamrach.

„Nic na světě mi nezabránilo zvednout ruku a pohladit ten její široký, teplý, huňatý čenich. Dokonce ještě teď ten nádherný dotek cítím. Nikdy nic nebylo tak měkké a čisté. Přes pravé rameno jí přeběhla vlnka, když zvedla tlapu – větší, než byla moje hlava -, a líně mě srazila k zemi. Jako by mě svalil polštář. Upadl jsem na zem, ale nestalo se mi nic vážného, jen jsem si vyrazil dech, a pak už to byl sen.“

Jamrach v Jaffym objevuje slabost pro zvířata a zaměstná ho ve svém podniku. Díky nové práci se ohromenému chlapci otevírají nepředstavitelné možnosti. Po několika letech dobrovolně opouští matku, zbožňovaný zvěřinec i milovanou Ishbel a spolu s jejím bratrem Timem a zkušeným dobrodruhem Danem Rymerem se vydávaké na zámořskou cestu. Hledají tajemstvím opředenou bytost – možná ani neexistujícího draka. Jenže drak, jeho prokletí i démoni bláznivého chlapce Skipa jsou na palubě spolu s posádkou stejně tak opravdoví jako nebezpečný oceán. A tak se z klukovského dobrodružství stává boj o vlastní život, v němž je dovoleno vše. I to, co svědomí nemusí unést.

„Zapomněl jsem, proč jsem tady. Oči jsem měl už strašně unavené, přivřené, přivyklé pohledům do světla. Cítil jsem se jako moucha na stropě. Jako bych byl vzhůru nohama, nebe bylo vespod a moře nahoře, nebyl mezi nimi žádný rozdíl a ani jedno nikde nezačínalo a nekončilo. Neznepokojovalo mě to, tehdy ne, skutečně ne, i když jsem se roztřásl a všude na rukou a vzadu na krku mi naskočila husí kůže.“

Spolu s okamžikem, kdy v záchranném člunu posádka čeká na opravdovou záchranu a vyhlíží břehy pevniny, Birchová nabízí čtenáři přímý pohled do myšlenek svého hrdiny. Na příkladu jednoho dobrodružství devatenáctého století dokáže připravit nečekaný zážitek plný přemýšlení o smyslu našich činů, o sdílení strachu i o přátelství, jehož sílu člověk pozná až v těch nejtěžších chvílích.

Psychologické vykreslení postav spolu s dávkou tajemna, dramatických událostí a nečekaných zvratů doplňuje dokonalý popis reálií, historické i odborné znalosti. V neposlední řadě je potřeba smeknout před krásným jazykem, jímž Birchová v románu promlouvá. Podařilo se jí totiž v příběhu nahlíženém z pohledu hlavního hrdiny propojit minulé se současným tak, že se při četbě cítíte, jako byste vzali do rukou román psaný v onom devatenáctém století. Pouze s tím rozdílem, že je současnému čtenáři mnohem bližší.

Knihu vydalo nakladatelství Host ve skvělém překladu Tomáše Kačera.

Komentáře k článku

(Nebude zobrazen v komentáři)

Související

Mohlo by vás zajímat

Při poskytování služeb nám pomáhají cookies. Používáním webu s tím vyjadřujete souhlas. Více informací Rozumím