Být „hvězdou“ ještě neznamená úspěch

7. 10. 2016 v 13.27

Přiznejte se, kolikrát jste klikli na video s roztomilým koťátkem, které utíká za klubíčkem, nebo s roztomilým dítětem, které usíná u jídla? Možná jste zabrousili i mezi silnější kalibry, jako děsivé (a hlavně hloupé) úrazy, nebo dokonce úmrtí… Virál je prostě virál… Šíří se rychleji než ničivý požár a má stejně destruktivní účinky (někdy). Zvlášť když je vám osmnáct a sítí letí video, jak provádíte orální sex s dvanácti cizími týpky…

Není nic lepšího než strávit volno v destinaci, kde se hojně pije alkohol, horká a zpocená těla se kroutí v rytmu podivné hudby a všichni jsou jako utržení z řetězu. Tak přesně sem jedou na dovolenou dvě sestry. Lea je sprostá, drzá a ustavičně v opozici. Su-Jin je jejím pravým opakem. Adoptovaná, svědomitá a ta „perfektní“ dcera. O to větší překvapení je, když se Su-Jin ocitne na videu, kde orálně uspokojuje partu dvanácti mužů. Video se šíří internetem jako střela. Během několika hodin se počet zhlédnutí dá počítat na tisíce a zájem neutichá… Klub by si těžko vymyslel lepší reklamu a ještě k tomu zadarmo. Jenomže co Su-Jin? Její pověst a budoucnost? Vše se nezadržitelně řítí do černé pasti, která se rozšiřuje a pohlcuje každého, kdo se k ní přiblíží…

Jak tuhle situaci řešit, když k žádnému trestnému činu nedošlo? Jak potrestat bezcitného kameramana, všechny ty muže, kteří využili sotva zletilou opilou dívku? Matka obou dívek to takhle prostě nemůže nechat. Rozhodnutí střídá rozhodnutí a virál se každou vteřinou dostává k novému odběrateli… Virální videa dokážou natropit i spoustu neplechy jen tím, že ho zhlédne další uživatel. Co si ale málokdo uvědomuje, jsou následky.

Helen FitzGeraldová se svého tématu zhostila s bravurou a velmi pevnou rukou. Nekrouží a nenaznačuje, je syrová, stejně jako její postavy, které bez příkras a cenzury vypovídají o svých pocitech, obavách, strachu i rozhodnutích. Zasazení příběhu, vykreslení situací nebo vyzdvižení zápletky je sympaticky přímočaré, i když se autorka sem tam neubránila trochu chaotickému popisu. Odpovídá ale stylu a chování jednotlivých postav, takže neruší, vtahuje do textu. Hravě se vyrovnává s pudovými myšlenkami, stejně jako s výčitkami svědomí a všemi pocity, které se střídají jeden s druhým. Nepodsouvá ani nesoudí.

Fakt, že sama autorka pracovala jako sociální pracovnice u kriminální policie, příběhu neskutečně pomohl. Není plochý, má několik propracovaných rovin i pohledů na věc a vyšponované napětí, které efektivně graduje tak, jak si správný příběh zaslouží.

Hodnocení: 85 %

Autorka: Tereza Bártová

Komentáře k článku

(Nebude zobrazen v komentáři)

Související

Mohlo by vás zajímat

Při poskytování služeb nám pomáhají cookies. Používáním webu s tím vyjadřujete souhlas. Více informací Rozumím