„Těch tisíc životů uplynulo až příliš rychle"

13. 1. 2018 v 09.48

Miloval film a film miloval jeho. Miloval komediantství, ženy, sport, akci, rychlost, zábavu, ztřeštěnost a kaskadérské kousky. Miloval svou rodinu. Miloval život. Herec Jeana Paul Belmondo.


Ve filmech ztělesňoval nejčastěji rebela, charismatického dobrodruha a ať už byl „policajt nebo rošťák“, pořád jste byli na jeho straně, protože ten chlapík měl (a stále má) v sobě jiskru, co jiskru, neuvěřitelný žár, plamen, kterým vás dostane. Jeho kniha, mimochodem jeho první autobiografie, kterou napsal ve svých třiaosmdesáti letech pod názvem Mých tisíc životů, je neuvěřitelnou zpovědí o životě plném svobodomyslnosti a radosti, hravosti a optimismu. Ano, Belmondo nežil jeden život, žil jich tisíc.

„Těch tisíc životů uplynulo rychle, až příliš rychle – uběhly stejnou rychlostí, jakou jsem řídil auta.“

Ač měl ve škole mizerné výsledky, stěží prospíval a s chováním to také valné nebylo, prožil Belmondo šťastné dětství v milující rodině. Zvídavý chlapec, samá legrace a klukovina vyrostl v muže, byť ošklivého, ale nesmírně okouzlujícího. Věděl, že chce být hercem a nenechal se odradit, ani když se nedařilo. Sportoval, bavil se a žil. Svou první filmovou šanci dostal v roce 1960, světla reflektorů ho dostala a už nikdy nepustila. Jak se říká, „chytil život za pačesy“ a užíval si jej plnými doušky. Bavilo ho mít při filmování mnoho tváří, schovávat se za postavami, hrát si, vymýšlet náročné kaskadérské kousky a být jejich součástí. Jeho filmy jsou jedna velká honička, a ať už hrál klaďase či záporáky, nebo nejčastěji něco mezi tím, vždy byl sexy, vždy skvěle oblečený, vždy moderní a vždy zatraceně cool. Spolupracoval s největšími velikány filmu, skvělými režiséry i hereckými kolegy.

Belmondo líčí svůj život svýma očima, bez patosu, s velkou dávkou životního optimismu, který si dokázal zachovat i přes těžkou ztrátu své dcery. V jednom rozhovoru s ním jsem četla, že zatímco jejich generace se po prožité válce radovala ze svobody a těšila se na budoucnost, naše generace se té svobody tak trošku děsí, stejně jako budoucnosti. Oni neměli nic a těšili se, a my máme dnes všechno a bojíme se. Má pravdu.


Hodnocení:  (za to, že rozdával radost a zábavu, za to, že rošťáci jsou vždycky sympatičtější než slušňáci, a za ten neuvěřitelný celoživotní optimismus)

Autorka: Lucie Bednářová


Komentáře k článku

(Nebude zobrazen v komentáři)

Související

Mohlo by vás zajímat

Náš web zlepšujme pomocí cookies. Do vašeho zařízení ukládáme také cookies třetích stran. Pokud nám dáte souhlas, můžeme náš web také přizpůsobit podle vašeho chování při jeho prohlížení a s vaším souhlasem tyto informace také předat reklamním společnostem a sociálním sítím, aby vám zobrazily cílenou reklamu nebo za účelem e-mailového oslovení. Svůj souhlas můžete odvolat a vybrané cookies odmítnout prostřednictvím linků níže. Více informací Změnit nastavení Rozumím