Utíkej, Emile, utíkej!

28. 4. 2016 v 12.29

Stal se už za svého života legendou. Českým atletem století. Uměl být vytrvalý, stejně jako tvrdohlavý či dokonce i naivní. Hrdinou, který chtěl prostě jenom běhat. A teď o něm udělali komiks. Emil Zátopek.

Sepsat životní příhody Emila Zátopka do jednoho uceleného příběhu se rozhodl Jan Novák už dřívěji, popud se zrodil kvůli filmovému scénáři pro Davida Ondříčka. Jenže ten jej nakonec nepřijal a z natáčení sešlo. Novák, který doposud měl zkušenosti právě se scénáři pro film, našel jiné médium, jímž by mohl vymyšlený příběh odvyprávět. Komiks. Ten totiž velmi šikovně stojí někde na pomezí literatury a filmu (zvláště pak toho animovaného). Má pochopitelně svá vlastní specifika, ale ta se nemálo pojí se samotnou vizuální stránkou díla, tedy s tím, jak dokáže slova doplnit či zcela nahradit kreslíř. Pro Nováka přestavoval Jaromír 99 jistotu. Pro české čtenářovo oko není neznámou, má díky sérii s Aloisem Nebelem „vykreslenou“ ruku a styl, který umí právě sadu epizod seskupit do obrazů tak, aby vzájemně držely pohromadě. A tak se narodil Zátopek.

Komiksová kniha, která si v dubnu odbyla svou premiéru, sklízí pozornost a také pozitivní reakce. Zaslouží si je. Jaromír 99 (ve skutečnosti jde o Jaromíra Švejdíka) upoutá hned prvními okny. Klade důraz na vizuální čistotu, dokonce na hranici s minimalismem. Kompozice opouští jakoukoliv potřebu vstřebávat zbytečnosti. Ne snad, že by byly „holé“, pouze pracují výhradně s důležitými objekty – postavami či rekvizitami. Prostředí si vesměs domýšlíme, a to za pomoci několika málo znaků. Jenom v exteriérech baťovského Zlína se Jaromír 99 od tohoto odkloní a komponuje funkcionalistickou architekturu do malířských „pláten“, která magicky poutají zrak. A jsou velkolepá.

Zátopek vyniká především souhrou scenáristy a ilustrátora. I Novák totiž využívá jen to, co považuje za podstatné – a nenechte se zmást. Nemusí jít o velká slova, naopak, v řadě případů jej na Emilu Zátopkovi přitahují všednosti. Dílky, které v prvním plánu nijak poutavě nepůsobí, nicméně utvářejí Zátopkovu osobnost a dotvářejí kolorit doby. Umí přebíhat mezi lovestory, dramatem o socialistické totalitě, stejně tak zvládne to podstatné – představit svébytnou osobnost, která lámala jeden rekord za druhým. Chvílemi si vypomůže humorem, jindy zamrazí suše podanou informací, která se vztahuje k životu v době vlády komunistické strany.

Novákova literatura a Jaromírova obrazutvornost plynou lehce, točíte stranu za stranou, občas se pozdržíte u jednotlivých oken, abyste si naplno vychutnali pevné obrysové linky a omezenou barevnost zakomponované do promyšlené kompozice. A pak… pak je konec. Ve vztahu s úspěchem, který Zátopek zažívá, sice docela logický, ale přesto se dost možná nevyhnete zklamání.

Jestliže totiž něco Zátopkovi ubližuje, pak fakt, že končí příliš brzy. Sžijete se s hrdinou, proniknete do doby, ale autoři vás dál už nepustí. A přitom by mohl skutečný život Emila Zátopka nabídnout další epizody, které by – dost možná – mohly být sice méně sportovní, o to dramatičtější. Doba do jeho života vstupovala víc a víc, někdy se s ní popasoval značně naivně, jindy si uchovával morální integritu a vzdoroval. Látka minimálně ještě na jednu další knihu. Dočkáme se jí? Bylo by to skvělé!

Hodnocení: 90 %

Autor: Lukáš Gregor

Komentáře k článku

(Nebude zobrazen v komentáři)

Související

Při poskytování služeb nám pomáhají cookies. Používáním webu s tím vyjadřujete souhlas. Více informací Rozumím