Uhrančivý zápas na vlnách

7. 5. 2014 v 16.00

Fyzické filmy. I tak by se dalo dvěma pozoruhodným titulům loňského roku říkat. Zatímco v tom oscarovém bojovala Sandra Bullock o sebe(přežití) v útrobách vesmíru, matador Robert Redford soupeří s mořskými vlnami.

V obou případech se naše pozornost koncentruje primárně na "tělesnost" hrdinů. Bullock nejenže uhýbá poletujícímu nepořádku v kosmu, ale dochází jí kyslík ve skafandru. Proti Redfordovi jako by se spiklo počasí, bouře mu odebere loď a zkouší, co ještě dokáže samotář na moři fyzicky ustát. U Redfordova hrdiny jde o test o to těžší, neboť ve svém věku (77 let) by mohl na lodi tak nějak bojovat i sám se sebou, s vlastními fyzickými omezeními.

V obou případech by ale bylo současně oklešťující a nespravedlivé tvrdit, že se filmy nevěnují i psychice svých postav. Gravitace vypráví o znovuzrození, Vše je ztraceno spíše o křtu...


Asociací při sledování filmu Vše je ztraceno (mimochodem, skvělý a patřičný název) bude více. Archetypálností rozhodně připomene Starce a moře. Redfordovi však schází konkrétní cíl. Režisér i scenárista v jedné osobě, J. C. Chandor, nepojmenovává účel cesty. Stejně tak nenabízí hrdinovi jakéhokoliv "sekundanta" (narozdíl od Gravitace, kde má Bullock svého Clooneyho). Z filmu se stává až minimalisticky pojatá exkurze do potřeby člověka přežít. Nezazní tu prakticky žádná slova, Redford možná má společníka ve své lodi, o tu však přichází. Jedinou cestou ke komunikaci se stává dopis a marné snahy o přivolání pomoci. Oč osamocenější hrdina filmu je, o to blíže se k němu můžeme dostat.

Zajímavostí (a pro mne osobně) i kladem se však stává - na první pohled paradoxní - snaha režiséra diváka od hrdiny distancovat. Vůbec netušíme, co je Redfordova postava zač - proč pluje, jestli před něčím utíká, má-li nějaké šrámy, je profesionálem nebo amatérem, kterému se plavba vymkla z rukou. Herectví má navíc tak uměřený charakter, že (právě třeba v porovnání se Sandrou Bullock) netušíme, jak vlastně moc má Redford strach, jak moc vlastně chce přežít. Z filmu se stává de facto řada kolizí, na které Redford nějak reaguje, a to mnohdy, aniž bychom z jeho mimiky vyčetli, jak moc daný problém je vážný.

S přihlédnutím k výše uvedenému se stává z filmu Vše je ztraceno nevšední zážitek. Stále budete nad věcí, protože si nenajdete k hrdinovi takový vztah jako třeba k Tomu Hanksovi, který se na vlnách bojí o svůj život v Kapitánu Phillipsovi. Současně vás ale bude s největší pravděpodobností příběh a film natolik fascinovat, že ve vás bude ještě dlouho rezonovat.

Napomáhá tomu především ono herectví a koncept až dokumentární popisnosti kroků, jimiž na krize hrdina reaguje. Napomáhá tomu celý způsob vyprávění, kdy na sebe jednotlivé kolize ne nutně kauzálně navazují (mohlo by jich ve filmu být více i méně, aniž by se to na ději jakkoliv projevilo). V neposlední řadě i "jazyk", jímž k nám filmaři promlouvají. Mnoho z toho nejdramatičtějšího spíše slyšíme, než vidíme, buď proto, že jsme v kajutě, nebo sice na palubě/na člunu, ale sledujeme (nehybnou) tvář Roberta Redforda. A k tomu si připočtěte uhrančivý soundtrack Alexe Eberta.

Vše je ztraceno sice nezatřáslo pokladnami kin, nepotěžkalo si oscarové sošky a i na databázích má spíše jen mírně nadprůměrné hodnocení, dáte-li mu šanci, může se vám stát, že vás naprosto spoutá.

Hodnocení: 100 %

Autor: Lukáš Gregor

Komentáře k článku

(Nebude zobrazen v komentáři)

Související

Při poskytování služeb nám pomáhají cookies. Používáním webu s tím vyjadřujete souhlas. Více informací Rozumím