Stalker tě na pokoji nenechá…

5. 6. 2015 v 11.34

Pátá kniha s Joonou Linnou je na pultech, odteď si už budete na noc vždycky stahovat rolety a zatahovat závěsy…

Lars Kepler je pseudonym švédské autorské dvojice Alexandra Ahndorila a jeho manželky Alexandry Coelho Ahndorilové. Jméno odkazuje na severského detektivního „klasika“ Stiega Larssona, tvůrce Milénia, příjmení pak přirozeně na matematika a astronoma Johanna Keplera. Tito manželé před několika lety stvořili postavu kriminalisty Joony Linny, se kterým čtenáři již vyřešili několik případů – Hypnotizéra, Paganiniho smlouvu, Svědkyni ohně a Písečného muže. Teď přichází na řadu Stalker a daří se mu udržet vysoký standard celé série.

Kdo je to stalker? Podle klasické definice „člověk až patologicky posedlý zájmem o jinou osobu, často veřejně známou, osoba, která sleduje jiné lidi až v neúměrné míře“. V Keplerově románu se stalker zaměřuje na mladé atraktivní ženy. Dlouho je stopuje a pozoruje, natáčí oknem jejich běžný život. Pak se rozhodne je zabít – chvíli před tím ale pošle stockholmské policii odkaz na video, na kterém je oběť ještě naživu. Policie se může přetrhnout, aby včas zjistila identitu budoucí oběti, většinou ale dorazí na místo činu až ve chvíli, kdy už je zapotřebí soudního patologa. Ženy jsou zavražděny velmi brutálním způsobem a po smrti ještě naaranžovány do stylizované polohy… Případ tentokrát vyšetřuje Margit, policejní inspektorka v 9. měsíci těhotenství (v Česku by byla už dávno na mateřské). A kde se vzal, tu se vzal, na scénu se vrací také Joona Linna, který na konci Písečného muže tak záhadně zmizel. Zůstává ale v civilu a pomáhá Erikovi, svému příteli psychiatrovi (a hypnotizérovi), který před lety něco zanedbal a teď za to bude, zdá se, pykat…


Opět velmi originální  a napínavý případ, příběh má velký spád, akce střídá akci. Joona Linna se tu představuje jako „terminátor“ – ze stavu těsně před smrtí (celková sepse je celková sepse) do úspěšného využití technik Krav maga mu to trvá maximálně několik hodin. Dobrá je i kriminalistka Margit, celou dobu nechává čtenáře v napětí, zda se jí podaří dopadnout vraha dřív, než jí praskne plodová voda. Zajímavá byla postava odpadlého pastora Rockyho, kterému vynechává kvůli epileptickým záchvatům paměť. Díky němu se část děje odehrává ve změněné realitě hypnotického stavu. Jen ten vztah Erika se slepou hudebnicí, to už mi přišlo trochu jako červená knihovna :)

Napínavá kniha, kterou i přes její rozsah (téměř 600 stran) přelousknete za chvíli. Celou dobu máte před sebou prakticky stejné informace jako vyšetřovatelé, ovšem že byste je v odhalení pachatele dokázali předběhnout? Já tedy ne... Připravte se na pocity strachu, děsu, napětí a nervozity. Musím říct, že po přečtení Stalkera (a románu Bestie Dominika Dána) jsem vážně ráda, že bydlím v pátém patře paneláku a nikoliv někde v přízemí či velkém domě se zahradou…

Stalker je prostě severská detektivka, která opět nezklame. Jen jsem zvědavá, jak to autoři mysleli s tou poslední větou románu…

Hodnoceni: 90 %

Autorka: Hana Kubíková

Komentáře k článku

(Nebude zobrazen v komentáři)

Související

Při poskytování služeb nám pomáhají cookies. Používáním webu s tím vyjadřujete souhlas. Více informací Rozumím