Spaste duši Spasitele

8. 3. 2012 v 10.42

Zima, dlouhé noci a lidé bez domova. Stará tajemství ožívají a skryté pohnutky se derou na světlo. Vítejte v Norsku. Vítejte v Oslu. Vítejte v novém románu Spasitel Joa Nesbøho. Vítejte v příběhu, u kterého neusnete.

Už teď si na knihu můžete udělat předobjednávku - na našem e-shopu!

Psát o tom, že Jo Nesbø píše dobré krimi romány začíná připomínat obehranou písničku o nošení dříví do lesa. Od loňského roku u nás vyšly už tři - Spasitel je čtvrtým - a třetím s charismatickým hrdinou Harry Holem.

V příběhu jsme se od poslední části této série, Pentagramu, dostali o půl rok dále. Kriminálka má nového ředitele, Harry Hole přišel o svého patrona a ochránce a bude muset začít sekat latinu.

V Oslu je zastřelen pracovník Armády spásy a zdá se, že po útočníkovi se slehla zem. Profesionální práce profesionálního vraha. Neví ovšem, že má proti sobě Harryho - a jeho kolegyni Beátu.

Mimořádné dedukční dovednosti těchto dvou policistů ještě nikdy nezklamaly. Ale co když tentokrát zasáhne jiná, vyšší moc? Co když před otázkou viny a neviny dostanou přednost jiné hodnoty? Děj se rozbíhá pomalu (ostatně, to u Nesbøho není nic nového), ale zhruba po jedné třetině dostává otáčky, ze kterých se čtenáři bude točit hlava. Začíná vyprávěním dvou linií příběhu - z počátku devadesátých let, kdy na Balkáně probíhala ničivá válka, a ze současného Osla. Ve chvíli, kdy obě tyto dějové linie splynou v jednu, jsme svědky literárního koncertu, který je nám tak dobře známý třeba z Pentagramu. Připomíná hru na kočku a myš a z čtenářského hlediska je velmi zábavný.

Ve Spasiteli se řeší morální memy, které rezonují v západní společnosti. Naráží na sexuální aféry v křesťanských sektách a my si dobře vzpomeneme, jak živé a ožehavé je toto téma v našem světě. Nebo když řeší, kolik zločinců se nikdy nepodaří usvědčit, protože „síť je jemná a má malá oka, velké ryby ji potrhají“.

Knize hodně pomáhá skutečnost, že se odehrává v prostředí Armády Spásy. Popisuje její mechanismy, hierarchii, a zákulisní fungování. Jestliže předchozí knihy Joa Nesbøho nemělo cenu srovnávat s švédským vzorem Stiegem Larssonem (přestože to leckdo dělal), tak tato si srovnání zaslouží.

Larsson je znám tím, že ve svých knihách řešil společenské problémy – extremisty, násilníky nebo tajné služby. Jeho knihy tak připomínají více než detektivky společenské thrillery. Jo Nesbø píše čisté krimi – ale ve Spasiteli udělal nejspíš výjimku.

Poměry v Armádě Spásy a život církevních spolků jako takových sice v knize nemají tak zásadní prostor, jako společenská témata v Miléniu Stiega Larssona, ale poprvé se Nesbø vydal na dráhu společenské kritiky. Zlehka, ale zřetelně. Knize to sluší, nedělá z ní veřejnou obžalobu (kterou Milénium je), ale příběhu to dalo šmrnc.

Co bylo na Nemesis a Pentagramu, tedy knihách této předcházejícím, mimořádně poutavé, byla vedlejší dějová linie kolem Tomy Waalera a Harry Holea. Ta se Pentagramem v podstatě uzavřela a zde vidíme pouhé dozvuky, lépe řečeno Spasitel přináší celkem zajímavou pointu této linky. Otevírá se zde – ale i v hlavním příběhu – otázka viny a trestu, osobní odpovědnosti a téma božích mlýnů.

Určitě je potřeba zmínit ještě jednu skutečnost: Nesbø má kontroverzního hlavního hrdinu (hlavně v Pentagramu byl na samém dně společenského žebříčku) a silnou zápornou postavu. V této knize se ty extrémy stírají. Zatímco Harry začíná sekat latinu a jeho osobnost už nevypadá tak zhýrale, hlavní záporák (tedy vrah, po kterém Harry celou dobu pase) nevypadá tak démonicky, jak by se čekalo.

Toto otupování extrémů může být samoúčelné, ale dá se chápat jako náznak popření černobílosti našeho světa. Samozřejmě: čtenář, poučen předchozími díly této série tuší, že v pozadí celého příběhu bude někdo další. Protože jak říká Harry (a podle mého to je motto celé knihy): Kde je Princ, tam je i Král.

Říká se, že zimní holeovky jsou lepší než ty letní. Že tísnivá atmosféra chladného severu dává knihám Joa Nesbøho silnější náboj. Nesbø si trošku pomáhá tím, že knihu po knize více a více testuje otrlost svého čtenáře. Smysl pro pointu, dar vyprávět příběh poutavě a přesvědčivě a skvělé charaktery vedlejších i hlavních rolí však dělají z jeho kriminálek chuťovky z dnešní nabídky.

Komentáře k článku

(Nebude zobrazen v komentáři)

Související

17. 9. 2012 / Recenze

Jo Nesbø: Sněhulák

Sněhulák má všechny aspekty dobré detektivky: několik záhadných vražd, vraha se zatraceně dobrým důvodem, zapáleného detektiva, nečekanou pointu a chytlavou atmosféru. Další Nesbøho příběh…

Číst celý článek

Při poskytování služeb nám pomáhají cookies. Používáním webu s tím vyjadřujete souhlas. Více informací Rozumím