Skončete s prokrastinací jednou pro vždy

28. 5. 2013 v 17.07

Je těžké psát recenzi na knihu, na kterou se člověk těšil jako malý klučina na Vánoce. Může to dopadnout totiž jen dvěma způsoby. Buď kniha splní očekávání a já pak napíšu stránku čiré lásky, nebo knížka zklame a budou z toho leda tak zhrzené odstavce plné zklamání. Konec prokrastinace od Petra Ludwiga je naštěstí ten první případ.

Jak název napovídá, autor rozebírá nešvar současné doby, prokrastinaci, a zabývá se způsoby, jak s ní účinně bojovat. Kniha postupuje směrem od obecného ke konkrétnímu. Nejdříve se tedy dozvíme, co je to prokrastinace, kde se bere a proč jsme k ní v dnešní době mnohem náchylnější, než kdy dřív. Následuje kapitola o motivaci a osobní vizi, pak konkrétní nástroje pro práci se zvyky a zlozvyky, až po systémy pro plánování jednotlivých úkolů. Vše je zasazeno do dlouhodobého kontextu, abychom ze získaných návyků nevypadli týden po přečtení knihy. Dohromady to jako celek dává logiku a navíc to není těžké na pochopení.


Zpracování knihy mě vůbec velice potěšilo. Jedná se o podobný formát, jako třeba Kraď jako umělec od Austina Kleona, takže spíš čítankový styl s velkým písmem a spoustou dopňujících ilustrací. Autor zde převádí do praxe řadu poznatků z oboru psychologie, behaviorální ekonomie, time managementu a dalších. Pokud jste tedy fanoušky Arielyho, Kahnemana, nebo Zimbarda, určitě vás potěší, že v knize najdete některé jejich myšlenky a experimenty. Je však škoda, že autor v některých místech nerozvedl své myšlenky a poznatky trochu více do hloubky. Vzhledem ke zvolenému formátu a přehledně uvedeným zdrojům se však podle mě jedná o minoritní problém.

Celkově pak při čtení máte pocit, jako byste byli na přednášce a Petr Ludwig k vám přímo promlouval skrz slidy své knížky. Bude vás to nutit přemýšlet a hlavně vám to dá motivaci opravdu něco dělat. A co si budeme povídat, motivace je v boji s prokrastinací to nejdůležitější.

Vzato kolem a kolem, nenapadá mě skupina lidí, které bych nemohl Konec prokrastinace doporučit. Chcete se dozvědět pár triků, jak žít o něco efektivněji? Jen do toho. Chcete se zamyslet nad lidskou přirozeností, která nám tak moc znesnadňuje život v dnešní době? Najdete se. Dané problematice už rozumíte? Jsou tam moc fajn obrázky.

Hodnocení: 90%

Rozhovor s autorem

Jak už jsem řekl, knížka je tak trochu jako přednáška. A kvalita přednášky hodně záleží na lektorovi. Následující rozhovor je pro ty z vás, kteří by se chtěli s Petrem Ludwigem a jeho názory blíže seznámit.

Jak jste se dostal k boji s prokrastinací?

Začalo to už během studií. S pár kolegy nás nebavilo jen studovat a tak jsme založili menší firmu. Hned ze startu měl však náš mladý kolektiv s prokrastinací – chorobným odkládáním úkolů a povinností – docela vážné problémy. Všichni jsme tak nějak tušili, že fungujeme jen na zlomek našich reálných možností.

A tak jsme začali pátrat jak prokrastinace vzniká a co s ní dělat. Zjistili jsme, že o ní v poslední době vznikly na zahraničních univerzitách zajímavé vědecké studie. Na základě nich jsme si postupně vytvořili praktické nástroje, které nám pomohly naši efektivitu znásobit.

No a poté, co metody začaly fungovat na nás, tak jsme se rozhodli, že by bylo užitečné předat je co největšímu počtu lidí. To vedlo k tomu, že jsme začali dělat školení na vysokých školách a ve firmách. Jak se ukázalo, prokrastinace na pracovištích je ještě závažnější, než ta mezi studenty. V pomáhání lidem najít motivaci a zároveň efektivitu jsme začali vidět stále větší smysl. Za osm let jsme postupně nasbírali dostatek podkladů a příběhů pro vytvoření knihy.

Proč je podle vás prokrastinace v současné době tak velkým problémem?

Naše doba prokrastinaci čím dál tím více nahrává. Je stále rychlejší a komplexnější. Máme dostupné technologie, které neměl nikdo před námi. Pokrok však přináší také živnou půdu prokrastinace. Lákadla v podobě nekonečných řad seriálů či stále nových statusů na Facebooku naši vůli výrazně oslabují.

Doba, ve které žijeme, nabízí také mnoho možností volby. S nimi však vzniká nečekaný problém – čím více možností máme, tím je obtížnější se pro nějakou rozhodnout. Nastává takzvaná rozhodovací paralýza. Zvažování všech možností nám spotřebuje tolik energie, že často nakonec nevybereme žádnou. Odkládáme rozhodnutí a tím pádem i navazující činnosti. Prokrastinujeme.

Naučit se s odkládáním bojovat je tedy jednou z nejdůležitějších dovedností dnešního člověka.

Kde všude jste čerpal inspiraci pro svou knihu?

Kniha je postavená přibližně na sto vědeckých studiích. Mnohé z nich nejsou starší než několik málo let a pochází z nejlépe hodnocených univerzit světa. To je na druhou stranu výhoda dnešní doby. Na Internetu můžeme nejen prokrastinovat, ale lze se tam i vzdělávat.

Rukama mi také prošlo přes pět tisíc lidí na školeních a přibližně sto padesát na individuálních konzultacích. Každý člověk si s sebou nesl svůj unikátní příběh, ze kterého jsem měl možnost se něco přiučit. Zpětné vazby, které nám během spolupráce klienti dávali, pomohly naše nástroje pro boj s prokrastinací vybrousit.

Ve své knize píšete, že většina z nás podléhá v některých směrech iluzím způsobeným naši neobjektivitou. Pamatujete si na nějaký příklad iluze, které jste takto podléhal vy, a úspěšně se z ní dostal?

Je to spousta drobností. Kdybych ale řekl, že jsem se z nějaké své iluze úspěšně dostal, bylo by to dost podezřelé. Vzpomínám si, jak mi jednou jeden klient řekl památnou větu: „Býval jsem egoista. Ale teď už jsem dokonalý.“ Mohlo by to vyznít velmi podobně. Vlastní neobjektivitu vidím jako jeden z největších problémů lidí obecně. Jeden známý si myslel, že je velmi vtipný. Bohužel to byl poslední člověk, kdo si to myslel. Nerad bych skončil jako on, a proto se snažím stále sbírat zpětnou vazbu ke svým názorům a představám.

Pokud byste měl vybrat jednu myšlenku ze své knihy, kterou by si z ní čtenáři měli odnést, která by to byla a proč?

Na jednu z nejdůležitějších myšlenek v knize uvedených jsem přišel ve chvíli, když jsem se dostal do situace, kdy jsem byl přesvědčen, že je můj život již u konce. Naštěstí se ukázalo, že jsem se mýlil. Tato zkušenost se mi stala tím nejsilnějším, co jsem kdy zažil. Později jsem si sám pro sebe poznamenal následující větu:

Tuto myšlenku bych rád sdílel, protože vyjadřuje hlavní důvod, proč má smysl s prokrastinací bojovat. Jak říkal Říman Seneca: „Zatímco ztrácíme svůj čas váháním a odkládáním, život utíká.“

A na závěr otázka, na kterou budou v soutěži odpovídat  i fanoušci Neoluxoru. Jakým nejabsrudnějším způsobem jste kdy prokrastinoval?

Nejabsurdnější prokrastinaci jsem aplikoval ještě během studií. Místo učení jsem raději chodil na zkoušky naprosto bez přípravy. Ospravedlňoval jsem si to tím, že si cvičím improvizaci, komunikační dovednosti a jednání pod tlakem. Jelikož mě nikdy od žádné zkoušky nevyhodili, bylo stále snadnější k tomuto typu prokrastinace sklouznout. Před státnicemi jsem ale zjistil, že se musím zpětně doučit předměty za 5 let. Takže jsem svůj prokrastinační studijní dluh musel docela tvrdě splatit.

Autor: Marek Klos

Zdroje obrázků: Konec-prokrastinace.cz

Soutěž o knihu Konec prokrastinace

Soutěž končí 2. června. Z nejoriginálnějších odpovědí budeme losovat 3 výherce.

Soutěž již byla ukončena, výherce jsme kontaktovali e-mailem.

Komentáře k článku

(Nebude zobrazen v komentáři)

Související

Při poskytování služeb nám pomáhají cookies. Používáním webu s tím vyjadřujete souhlas. Více informací Rozumím