S Kůstkem na nebezpečné procházce

11. 9. 2013 v 12.05

Zadaří-li se mi mít v budoucnu vlastní dítka, vím, co jim ze své komiksové sbírky nabídnu jako první. Výlety Dlouhého, Širokého a Bystrozrakého jsou sice fajn, ale Kůstkovic rodina skýtá mnohem intenzivnější balík dobrodružství a humoru. (A to si prosím odmyslete filozofický a historický přesah.)

Jeff Smith může být neskonale spokojen. Od roku 1991, kdy se s Kůstkem vydal na první cestu, uplynula řada let, celkem devět knih a na ně navázané desítky prestižních ocenění. Ty můžeme brát jen jako tip k doporučení, přednost Smithova komiksu však rozhodně nespočívá v tom, kolik Eisner Awards a Harvey Awards zdobí autorovu polici. Kůstek má tu báječnou vlastnost, že potěší všechny, jež propadli magii Tolkienova světa, a udělá radost těm, kterým Pán prstenů přišel asi tak zábavný, jako nedělní politické debaty. Patřím mezi skupinu, která se s Tolkienem (vyjma jeho Hobita) nekamarádí, přičemž fantasy ráda. A - vlastně ani nevím jak - Smithovi se podařilo, aby vzal to nejlepší z Tolkiena a odstranil škraloup těžkopádnosti. Snad proto, že Kůstek je i není pro děti, snad proto, že Smith vykouzluje detaily svého vlastního světa, ale nebojí se je v určitých místech napojovat na to, co známe z našeho světa (nebo z jiné literatury a filmů). A už vůbec mu není cizí (sebe)ironie, která jeho komiksu dodává na šťavnatosti.

Zdá se, jako by Kůstek měl být humornou pohádkou ze světa plného kouzel, zadržte chvíli, hodlám ještě dodat, že stejně jako jiskra a humor, charakterizuje jej i smysl pro dumání, těžká rozhodnutí, svár mezi dobrem a zlem, který se nás bezprostředně týká… no a ano, prakticky každá ze stran zavání balancováním na hranici mezi životem a smrtí. Zvláště, bavíme-li se nyní o posledních dvou dílech, které disponují i temnotou a něčím, co bych pojmenoval vůně melancholie.

Pro ty, kteří Kůstka potkávají poprvé, mám dobrou zprávu. Začít se dá i od pátého dílu. Samozřejmě, že některé vazby na minulost odkrýváte s komplikacemi, Smith ale umí směřovat odkazy do minulých dějů nenásilně, bez popisnosti, zato s nápomocí. Pátý díl, který nyní po odmlce vychází v češtině díky nakladatelství CREW, má háv postapokalyptických putování krajinou, kde nečíhá naděje, zato nebezpečí za každou dunou nebo kopcem. Jsme na cestě spolu s trojicí Kůstků. V centru pozornosti pochopitelně zůstává Fred, sympaťák s odvahou i obavami, mužíček, který dost možná provede několik hrdinských činů stejně jako přešlapů. Vedle něj Podfa, bratránek a bývalý starosta Kůstkova, vypočítavec každým coulem, zbabělec, naštvanec, přesto prvek, který umožňuje nejen Smithovi vytvářet dějové zvraty, ale také zhmotnit charakterové vlastnosti ostatních hlavních postav. V porovnání s Podfou je bratránek Švanda jako z jiného vesmíru. Stydlivý, dobromyslný, tak nějak zpomalený a jednodušší. Flegmatik, který se ale umí roztřást. Všichni tři vytvářejí funkční trojúhelník, který je radost sledovat. A připočtěte k tomu babičku Ben, cool ženskou, co umí drtit a čarovat, a její vnučku Trnku, která má s naším Jiřím velmi málo společného, snad jen, že jí budete mít rádi. Je mystická a - proč to neříct - i sexy. Třeba tím, jak umí vypadat nevinně…

Právě Trnka má v Přízračných kruzích podstatnou roli. Umí rozeznávat, kde ony kruhy v krajině jsou, jak se jim vyhnout, či v případě potřeby s Fredem dovnitř dostat a komunikovat s magickým světem mimo realitu. (Když to hodně zjednoduším.) Pátá vydaná kniha v mnohém Pána prstenů připomíná, protože je o putování z jednoho místa na druhé, cílem se hrdinům stává město Atheie, přičemž pochopitelně putování se neobejde bez vpádů nebezpečí i psychologických konfliktů a třenic mezi postavami. Smith ale, jak už jsme si zvykli, střídá vícero linií, a tak máme možnost nahlédnout i do minulosti kováře Lucia, dějově spojeného s babičkou Ben, a otevírá cestu k dalším zajímavým soubojům.

Kresebně se Smith úmyslně vrací do období amerických animovaných cartoons, půjčuje si Disneyho princip roztomilosti, jeho ohebnost a ladnost pohybů, dynamiku, kterou zvládne dostat i do oken s poklidnou krajinou. Sešity vycházely černobíle a i když bych si dokázal představit zajímavější využití světla a tmy, oceňuji jednoduchost, s jakou dokáže sdělit vše podstatné (a něco navíc, něco, co postavy mnohdy netuší). Po vydání všech epizod Kůstka komiks vyšel i v barevné verzi, budu jen úpěnlivě doufat, že se jej dočkáme také. Jako bonus pro všechny, kteří si za ty (ano!) roky s Kůstkem prošli nebezpečími.

Hodnocení: 80 %

Autor: Lukáš Gregor

Komentáře k článku

(Nebude zobrazen v komentáři)

Související

Při poskytování služeb nám pomáhají cookies. Používáním webu s tím vyjadřujete souhlas. Více informací Rozumím