Putain de bordel de merde ~ Ach ta Paříž!

25. 11. 2016 v 09.51

Kdo by nemiloval Francii a Paříž především? Symbol lásky, módy, vína a životního stylu. Každý průvodce vám poradí, kam se podívat, co ochutnat a které místo navštívit. Příhody rodiny Ulrichových vás ale seznámí nejen s Paříží, ale i se vším, co může Francie nabídnout. Mile podaný rok zážitků a veselých faux pas, které vás skrz tóny šansonů, vůně Chanel přenese do země Galů a Karla Velikého.

Německý novinář Stefan Ulrich se s rodinou po čtyřletém pobytu v Římě vydává do Paříže. Je to dost razantní změna. Italy a jejich temperament, chaos a permanentně dobrou náladu střídá sice také chaos (ale tak trochu povýšený), elegance a styl (který jen tak neodkoukáte) a hlavně jazyk, co hezky zní, ale pochopit všechny jeho nuance je zatraceně těžké. „Mesjé Ilriš“, jak ho jeho noví spoluobyvatelé příměstského satelitu Paříže oslovují, tak zažívá nejedno jazykové překvapení. Celá rodina se snaží zapadnout a zároveň si najít své vlastní místo k životu. Podaří se jim zamilovat si Paříž stejně jako Řím?

Práce novináře je víc než zajímavá. I proto, že může cestovat, poznávat jiné země a psát o tom články do svých novin. Propojení německé pedantnosti a přesnosti s italskou dobrosrdečností a vřelostí a francouzskou stylovou okázalostí je v podstatě geniální. Málokdy se vám totiž naskytne jejich srovnání v tak jednoduše a přitom mile zpracovaném příběhu. Jako byste ochutnali dobré víno, kousek křupavé bagety nebo si poslechli šanson přímo u řeky Seiny.

Autor (a zároveň hlavní hrdina příběhu) vypráví v první osobě, a ačkoliv se snaží o opravdu pečlivý popis všeho, co vidí a zažívá, není nudný nebo suchopárný. Rok v Paříži je prošpikován milými příhodami, které rodině nejednou způsobí kulturní nebo jazykový šok, čtenáře ale určitě pobaví. Špetka ironie, snaha otce zaujmout skoro pubertální dítka, která nebaví výlety po památkách a rodinná soudržnost dělají z knihy ještě o trochu víc. K tomu jde v podstatě i o jazykovou lekci, protože velmi často používá francouzské nebo italské fráze, které celkový dojem hezky dotváří.

Pestrost příběhu doplňují vedlejší postavy – typičtí Francouzi se svým stylem, názory i osobitým vystupováním. Zasahuje i novinářská práce, čímž mě „Mesjé Ilriš“ předsvědčil, že jeho povolání je prostě boží. I když má své mouchy jako všechno, co je skvělé.

Znáte všechny ty rádoby „lidsky“ a hlavně turisticky přívětivé průvodce, které vám nabízejí zaručené tipy, co v kterém městě či zemi dělat? Realita většinou bývá jiná. Bonjour la France! Rok v Paříži (ačkoliv to není průvodce) bych si na cestu do Paříže přibalila…

Hodnocení: 80 % 

Autorka: Tereza Bártová

Komentáře k článku

(Nebude zobrazen v komentáři)

Související

Při poskytování služeb nám pomáhají cookies. Používáním webu s tím vyjadřujete souhlas. Více informací Rozumím