Připoutejte se, prosím!

7. 4. 2014 v 12.25

Existuje jednoduchý návod, jak zažít před obrazovkou stav bez tíže, aniž byste si k tomu dopomohli omamnou látkou. Pořiďte si film Gravitace…

Napovídalo a napsalo se o ní hodně. Novinka z dílny mexického rodáka Alfonse Cuaróna v nedávných týdnech sesbírala sedm zlatých sošek Oscar, především však pohnula technologickými ledy hollywoodské kinematografie.

Zázrak jménem Cuarón

Ještě si vzpomínám na chvíle, kdy jsem na véháesce vyhledával v prvním významném Cuarónově titulu, Mexické jízdě, upoceně erotické scény, abych o tři roky později, to se psal rok 2004, žasl nad tím, kam dostal/posunul filmového Harryho Pottera. A v případě Cuaróna žasnu čím dál víc. Stačí si vybavit předlouhé záběry z Potomků lidí (2006), obzvláště ten s tragédií v automobilu opakovaně pouštím svým studentům na filmové analýze. To, k čemu by někteří potřebovali sadu střihů, on vyřeší pečlivou choreografií a vnitrozáběrovou montáží. Nejenže celek pochopitelně působí efektně, především, zejména u prvního sledování filmu, vám to podrazí nohy, donutí otevřít do široka oči a bez hnutí sledovat příběh. A co se mi na Potomcích lidí nejvíce líbilo, dovedl Cuarón v následné Gravitaci ještě o kus dál. V podstatě si nemohl vybrat lepší svět než vesmír. Protože v něm čas plyne jinak. A Alfonso je režisér času, nikoliv pouze objektů, které vidíme před kamerou…

Když v kině sál mlčí

Do kina vlastně už moc rád nechodím. Lidé se smějí jinde, smrdí v něm popcorn a ne vždy mi program kopíruje aktuální nastavení. Když ale odmyslím pár filmověklubových výjimek, až u Gravitace jsem zažil naprosté ticho v sále. Jen co film začal, pohltil nás svět, který si Cuarón připravil. To ticho trvalo hodinu a půl (ano, stejně dlouho jako projekce). S nasazenými brýlemi jsem tehdy předpokládal, že se kus jeho síly váže na stereoskopickou projekci, tudíž při takovém tom domácím koukání u obyčejné obrazovky už Gravitace bude jen příjemným zopakováním, nikoliv výtečným filmem. Opak je ale pravdou. Cuarón si zasloužil Oscara za režii už jen proto, že dokázal nejnovější technologii (a triky, u kterých vám padá brada) zapojit do příběhu tak, aby Gravitace nestála a nepadala jen na úžasu z 3D projekce. Ostatně, když si pustíte bonusové materiály, které disk obsahuje, žádnou zmínku o stereoskopické projekci a o důrazu na ni nenajdete. 


Úplně obyčejný příběh

Nespokojenci vytýkají Gravitaci absenci zajímavého příběhu. Snad proto, že jim souboj hlavní hrdinky ve stavu bez tíže, přijde málo. Chtělo by to pravděpodobně nějakého vetřelce, možná kosmonauta s odlišnou sexuální orientací a ideálně ještě koláž citátů ze sbírky filozofů 20. století. Cuarón se zaměřil pouze na jedince - na ženu, která na první pohled zápasí o holé přežití, současně ale (ve druhém plánu) zápasí se svou minulostí, s přístupem sama k sobě. Protože se v recenzi za spoilery trestá odnětím ukazováčku (blbě se pak píše na klávesnici), prozradím jen tolik, že Gravitace dokazuje, jak lze nekomplikovaně odvyprávět něco, co vám může "šrotovat" v hlavě několik dní, nebo i (z)měnit život.

Úplně neobyčejný film

Ale dobrá. Pokud shledáte zápletku ve vesmíru, kdy devadesát minut nelze přestat dýchat, za příliš banální, zůstává zde filmařina, která si zaslouží potlesk ve stoje (a ve stavu bez tíže). Při sledování si buď budete říkat šmankote, jak tohle udělali, nebo si říkat nic nebudete, protože na to nebude čas. Ale když si pak pořídíte Gravitaci na (nejlépe BluRay) disku, můžete si ji pouštět opakovaně a věřte, že si takovou otázku klást budete téměř pořád. A ne, není to obyčejné natáčení před zeleným pozadím, jak si někteří neznalí mylně vysvětlují svoji nechuť přijmout film za mimořádný. 

Nepotřebuji vás ale přesvědčovat. Udělají to autoři sami. Stačí, když si na disku vyhledáte bonusový materiál. Už dlouho se mi do rukou nedostalo vydání, které by mělo vhledy do procesu vzniku tak profesionálně udělané. A to se nyní neohlížím na jejich množství (strávíte nad nimi téměř tři hodiny!). Většinou totiž dokumenty a dokumentíky operují s dobrou náladou na place, s tím, jaká to byla výzva, jak se film povedl, jak je ten ta to skvělý-lá-lé. Ano, trošku z toho nalezneme i na disku s Gravitací, jenže to byste i vy sami chtěli před kamerou vpadnout a poplácat osvětlovače po ramenou.

Gravitace je mimořádná. Dost možná vám to dojde hned, dost možná až po zhlédnutí dokumentů. Způsoby, jak řešil štáb sebemenší detail záběru, vás uhranou. Jestliže jsem při sledování filmu devadesát minut nedýchal (berte daný obrat jako určitou literární nadsázku, nejsem mutant), u bonusů jsem musel zastavovat přehrávání, abych některé informace a odtajnění rozdýchal. Popsat slovy se to nedá (a proč by mělo?), už teď ale vím, že řadu z dokumentů budu používat při výuce. Tak třeba ten, který odkrývá práci se zvukovou složkou. Nenarazil jsem na zajímavější! Jak totiž ztvárnit ticho ve vesmíru pomocí ticha? Jak pracovat s hudbou, abyste s tichem vesmíru a s emocemi postavy pracovali co nejoriginálněji? 

Disk, který se neodmítá

Už teď kraluje na mé polici. Krabička s Gravitací má výsadní postavení. Ať už se bavíme o technickém zpracování filmu samotného, tak o bonusech. DVD je v tomto směru (logicky) chudší, proto pokud můžete, sáhněte po "modráskovi". Kromě fascinujících dokumentech o natáčení se můžete podívat i na odborněji pojaté povídání o nepořádku ve vesmíru nebo na krátký hraný film, který ukazuje jednu ze scén příběhu z pohledu druhé postavy (nechci moc prozrazovat). Menu jako takové je sice v angličtině, ale všechen materiál má i české titulky. 

Takže vzhůru do vesmíru a ještě dál!

Hodnocení: 100 %

Autor: Lukáš Gregor

Komentáře k článku

(Nebude zobrazen v komentáři)

Související

Při poskytování služeb nám pomáhají cookies. Používáním webu s tím vyjadřujete souhlas. Více informací Rozumím