Padat - padat - padat

26. 4. 2016 v 09.12

Před dvěma lety se poprvé v českém překladu objevily Skalpy. Krutopřísná komiksová záležitost, která se s příchodem aktuálního jara dočkala už čtvrtého dílu. Série, pro kterou byste marně hledali výstižnějšího slova, nežli wow.

Čtvrtý svazek navazuje dějem na ty předchozí, stále se pohybujeme v de facto velmi malém časovém rozpětí, které však autor rozšiřuje o několik flashbacků. I tentokrát má svůj velký díl pozornosti Dashiell Zlý kůň, kmenový policista a utajený agent FBI. Zamilovaný (?) do Carol, dcery svého zaměstnavatele, se potýká nejen s různými stranami dobra a zla (no, spíše zla), ale neméně sám se sebou. Na pomoci mu vztah s Carol zrovna nepřidá. Ta totiž stejně jako Dashiell trpí stopou minulosti, hluboce zabořenou do srdce, díky čemuž si hledá náhrady – v sexu, drogách, alkoholu. A dle toho, kam závěr komiksu směřuje, Carol své vlastní náhražky života nabídne i Dashiellovi.

Aby té osobní tragédie nebylo málo, nejnovější díly Skalpů vtahuje více do děje i mladíka Dina (Zakrslý medvěd). I jeho začne semílat ušpiněné kolo místního osudu. A to krutě.

A jestliže bychom si mohli doufat, že alespoň hlavní záporák, náčelník Lincoln Rudá vrána, bude kráčet i nadále sebejistě skrze protivenství (a mrtvoly), Jason Aaron nás svým scénářem vyvede brzy z omylu. Rudá vrána se potýká nejen s minulostí, s pohledem na svůj dosavadní otisk, ale také s „čističem“ Hlavounem. A tak krev bude zase tou nejtypičtější tekutinou, kterou v oknech komiksu potkáme…

Podíváte-li se na recenze předchozích dílů, zjistíte, že mám pro sérii slabost. A i když to začíná být ohranou písničkou, není možné nejnovější svazek, s titulem Skalpy: Hryzání ve vnitřnostech, znovu neohodnotit nejvyšším „počtem bodů“. Vlastně po scenáristické stránce by si Hryzání ve vnitřnostech zasloužilo ještě o pár procent nad maximum nadskočit. Aaron v předchozích případech uměl skvěle držet hutnou atmosféru a i napínat, tentokrát však k tomu všemu přidává mnohem, ale opravdu mnohem důslednější problematizaci charakterů. Temnota tak najednou neproudí pouze z činů, které pouštní krajinou prostupují, ale i z myslí, z výčitek, z uvědomění vlastních slabostí a vad jednotlivých postav. Ze Skalpů se stává tíživý noir, se specificky pomalým tempem, které dusí jakoukoliv naději.

A i když mi osobně více sedí výtvarný rukopis R. M. Guéry, první část knihy je z pera Davida Furna a snad s výjimkou detailů na tváře Dashiella a Carol má také svou intenzitu, zvláště díky výraznější expresivitě tahů. V každém případě znovu platí, že skvělý scénář má k sobě i úžasné obrazy, potemnělé, v řadě případě monochromní, vždy s vnitřním napětím v kompozici dílčích objektů a postav. Zkrátka zážitek, který se nedá odmítnout.

Hodnocení: 100 %

Autor: Lukáš Gregor

Komentáře k článku

(Nebude zobrazen v komentáři)

Související

Při poskytování služeb nám pomáhají cookies. Používáním webu s tím vyjadřujete souhlas. Více informací Rozumím