Mrtvá šelma straší živé

14. 4. 2015 v 15.51

Spletité chodby v podzemí Tábora. Městské muzeum bez nápisu MUZEUM. Radniční věž s hodinami a se schody, které sotva unesou samy sebe. Na podlaze holubí trus a symbol kruhu s trojúhelníkem. Tři metry vpravo od hodinového stroje visí tělo.

Znalec husitství, profesor Kalandra, je pohřešován. Podle názoru jeho možná jen kamarádky a bývalé studentky Bereniky Weissové, muzejní kurátorky, se policie do vyšetřování nehrne, a tak se jej snaží vypátrat sama. Podaří se jí probudit jiskřičku a nakonec i plamen zvědavosti v bývalém policistovi Robertu Štolbovi, který v muzeu externě pracuje na plánu zabezpečení. Aby zjistili pravdu, pouští se do soukromého vyšetřování na vlastní pěst. I když jsou jako den a noc (spíše jako oheň a voda), zjišťují, že se bez vzájemné pomoci nikam nepohnou a vy se budete jejich špičkováním skvěle bavit.

Už první stránky knihy Mrtvá šelma vybízí ke srovnání morouse a rejpala Štolby s Harry Holem. Štolba ví, jak neudělat dojem. Pro "milé" slovo nejde daleko, naštěstí si některá svá moudra nechává sám pro sebe. Na rozdíl od Harryho, který má věrného kamaráda jménem Jim, se Štolba přátelí s tuzemákem. Na začátku pracovní doby je cítit alkoholem a více než často myslí na to, že má žízeň a placatici někde zapomněl. Vedle něj působí Berenika Weissová jako šedá muzejní myš bez špetky smyslu pro humor.

Nenechte se zmást, hlavní je detektivní zápletka, která nechá čtenáře až do konce napnutého a na pochybách, kdo je pachatel. Ani jeden z nich netuší, proti komu se svým pátráním pouští a že dojde i na boj palcátem. Působí snad v Táboře tajná sekta, jde o staré nevyřízené křivdy, nebo je za zdmi muzea skryto něco, co nemělo být objeveno? Jak je vlastně možné, že město má tisíc očí, ale profesora nezahlédlo ani jedno z nich? Čím více otázek zodpoví, tím více se ocitají v nebezpečí.

Jiří Walker Procházka, známý český autor sci-fi a fantasy, a Klára Smolíková, spisovatelka naučných knih pro děti a mládež – tato dvojice spojila síly, pustila se do, pro ně nového, žánru detektivek a nakonec propracovala děj do výborných kvalit včetně historického pozadí. Výsledek stojí za přečtení. Škoda jen, že není nikde zachycen průběh policejního vyšetřování. Jízlivé poznámky Štolby pobaví, ty nevyřčené, které zůstanou jen v jeho hlavě, snad ještě více. Kniha je psána s lehkostí a humorem. Ne že by mě při čtení nezajímalo, kdo v Táboře brutálně řádí jako černá ruka, ale hlavně jsem si užívala prořízlou pusu Štolby. Snad neztratí ani další knihy z detektivní série Souřadnice zločinu nic z těchto kvalit.

Hodnocení: 95 %

Autorka: Alena Bouchalová

Komentáře k článku

(Nebude zobrazen v komentáři)

Tomáš – 14. 4.
Recenze zajímavá. Žita je křest knihy, takže plán je jistý. Jen opravím autorku: název série je Souřadnice zločinu.

Související

Při poskytování služeb nám pomáhají cookies. Používáním webu s tím vyjadřujete souhlas. Více informací Rozumím