Mít babičku je jako mít celou armádu

24. 6. 2015 v 10.13

„Každý sedmiletý dítě si zaslouží superhrdiny. Tak to zkrátka je. A komu se to nelíbí, ten musí bejt padlej na hlavu.“

Dojemně přívětivé, pohádkově skutečné. Fredrik Backman se románem Babička pozdravuje a omlouvá se okamžitě vyhoupl na žebříček mých nejoblíbenějších autorů. Nelze jinak, než hodnotit maximálním počtem bodů, a to klidně přiznávám hned na začátku. Jsem prostě příliš nadšená, než abych to mohla dál tajit. Hned se dozvíte proč.

Sedmiletá Elsa a její svérázná babička jsou nerozlučná dvojka. Neobyčejně vnímavá a inteligentní dívka svou rozvahou vyvažuje babiččino temperamentní a přímé jednání, po kterém nezřídka končí na policejní stanici nebo v bouřlivé hádce s kýmkoli, kdo si o to řekne. Elsa se prostě s babičkou nikdy nenudí. Jen s ní přichází na jiné myšlenky. Ve škole je neustálým terčem posměchu, protože je jiná než ostatní děti jejího věku. Miluje komiksy, superhrdiny, Harryho Pottera, svou nebelvírskou šálu, babiččiny pohádky o Miamaském království, jejich tajném místě, a Wikipedii, na které si vyhledává výrazy a cizí slova, jimž ještě nerozumí.

Babička Else vypráví pohádky o Říši před procitnutím a dalších pěti královstvích, která jsou plná různorodých postav. Čím déle se příběh odvíjí, tím víc si čtenář uvědomuje, jak jsou tyto pohádky důležité. Elsa brzy zjišťuje, že většina z nich je založena na pravdivých událostech, které vypráví o skutečných lidech a světech. Jako správný rytíř Miamaského království musí splnit úkol, který dostala od babičky, a podniknout honbu za pokladem, která jí na krok za krokem odhaluje všechna její tajemství, minulost a lidi, jež babička nechává po Else dopisem pozdravovat a omlouvá se. Sama už to totiž udělat nemůže.

„Člověk může být smutný, i když jí sladkosti, ale je to mnohem, mnohem, mnohem těžší.“

Přirozenost prolínání reálných a snových světů vás osloví už od první stránky stejně tak, jako samozřejmost, se kterou se tak děje. Ani vás nenapadne přemýšlet, proč se najednou mezi obrazy skutečného světa vkrádají pohádkové motivy a nadpřirozené bytosti. Netrvá to dlouho a vy zjišťujete, že fantazie i realita jsou provázané víc, než jste si od začátku mysleli, což vyvolá ještě větší zvědavost a zaujetí.

Šest království, o kterých babička Else vyprávěla, skrývá množství symbolů a odkazů na skutečnost, což vám nedovolí knihu odložit. Pozorný čtenář časem analogii odhalí a dokáže odhadnout opravdový charakter jednotlivých postav příběhu. Ti jsou totiž od začátku tajemní, každý z nich má svou minulost, svůj osobní příběh. Až do poslední chvíle nevíte, jestli s nimi sympatizovat nebo ne. Nic totiž není, jak se na první pohled zdá, však uvidíte.

„Smějí se tak dlouho, aby nikdo z nich nezapomněl, že právě tohle po nás má zůstat.
Hlasitý smích.“

Takže přijměte mé pozdravy a upřímnou omluvu.

Omlouvám se, že neumím být nezaujatá.

Zamilovala jsem si statečnou Elsu, vynalézavou babičku, kouzelný Miamas a všechny, kteří jej dělají takovým, jakým je. Výjimečným.

Jsem v tom až po uši. 

A zamilovaní nejsou objektivní.

Však to znáte.

Hodnocení: 100 %

Autorka: Jana Sklenářová

Komentáře k článku

(Nebude zobrazen v komentáři)

Související

Při poskytování služeb nám pomáhají cookies. Používáním webu s tím vyjadřujete souhlas. Více informací Rozumím