Milé děti, dnes vám povím, jak vznikla včerejší pohádka

16. 1. 2014 v 18.40

Umění si rádo tvoří světy, které se tu více, tu méně (tu vůbec) vztahují k reálným místům. Tomu, jak je to s nejznámějšími lokalitami a příběhy, se rozhodl přijít na kloub Umberto Eco.

Po Dějinách krásy a Dějinách ošklivosti vyšel do třetice text věnovaný legendárním místům. Jde o téma velmi atraktivní, vždyť ať už preferujete výtvarné umění, literaturu nebo film, místa, v nichž se jednotlivé příběhy odehrávají, tvoří podstatnou část páteře atraktivity děl. Mnohdy si ani neuvědomujeme důvod. Je to tím, že dané místo dobře známe? Nebo naopak s realitou naprosto nesouvisí? Eco si bere na paškál taková, o nichž se nejeden autor zmiňuje, my s nimi "žijeme" a dost možná už ani nedokážeme přesně rozpoznat, zda jejich zplození má na svědomí čirá fikce, nebo se vztahují k existujícím lokalitám.

Eco se stává průvodcem, zvídavým, jak jinak, dokonce se na jazyk dere přirovnání k detektivovi. A vlastně proč ne. Jeho Dějiny legendárních zemí a míst z celé řady aspekt pátrání obsahují nejvíce. Neustálé otázky, zpochybňování, chvilky rozkoše z rozklíčování, které však stejně na samém konci ústí v pocit, že "co kdyby to bylo jinak…".

I když se nutně nemůže autor vyhnout opakování výčtu různých lokací, názvů a dat, nijak citelně to čtení textu neretarduje. Bezpochyby však knihu obohacují i doprovodné obrázky, mapy, jimiž procházíme, díla vhodná pro porovnávání. A ne, Eco se neváže pouze na dalekou a bájnou minulost, hledá odpovědi i na původ míst z románů naší doby (např. Dana Browna).

Dějiny legendárních zemí a míst mají, jak už to u Eca bývá zvykem, v sobě i dveře do dalšího poznávání. Každá z kapitol totiž uvádí výčet zdrojů, které mohou naše poznání prohloubit (nebo závěry Eca zrelativizovat?). A i když se stále váží k příběhům, mohou být méně atraktivní pro ty, kterým učitel zeměpisu dával v hodinách špatné známky s otazníkem, jestli jsou žáci vůbec schopni se po vlastních dostat domů, aniž by se ztratili (nehrdě se k takovým žákům hlásím). Porovnání nejnovějšího svazku s předchozími tak do značné míry odráží to, jak moc inklinujete k potřebě cestovat, objevovat nebo si listovat atlasem světa. Pro mě osobně byl zážitek z Dějin krásy/ošklivostI přeci jen intenzivnější, závěry se daly totiž de facto více zobecnit, zatímco u Dějin legendárních zemí míst se zaměřujete spolu s Ecem na konkrétní vybraná místa a nemusí být nemožné, že se vám řada z nich nezdá být dostatečně zajímavá.

Hodnocení: 80 %

Autor: Lukáš Gregor

Komentáře k článku

(Nebude zobrazen v komentáři)

Související

Při poskytování služeb nám pomáhají cookies. Používáním webu s tím vyjadřujete souhlas. Více informací Rozumím