Kde sluníčko nesvítí

20. 8. 2013 v 15.21

Je vidět stejně jako odlesk stínu vaší noční můry. Pohybuje se tiše a nemá rád padouchy, kterým přijde normální masově vybíjet bezúhonné občany. Moc toho nenamluví a bydlí v Gotham City.

Zkraje hned nekriticky prozradím, že Batman by mohl nosit odznáček darovaný ode mne, na němž by byla pouze tři slova “Jsi TOP hrdina”. Libuji si v jeho úsečnosti, tendenci vyhýbat se patetickým gestům. A také jeho zarputilé snaze bránit prohnilé město Gotham City a nevraždit své soupeře, nýbrž je dostávat – jak velí zákon – za katr.

Psychopatové všech zemí, spojte se!

Jenže cit pro zákon a pořádek se nemusí vyplatit. “Hezky” to dokládá i dvojice zdařilých novinek, o něž se postaralo nakladatelství BB art. První z nich, Batman Temný rytíř 01: Temné děsy, přímo začíná úprkem chovanců z Arkhamu. A jak budeme listovat dalšími a dalšími stranami, bude nám jasné, že zlo, s nímž temný rytíř bojuje, je pouze potlačováno, ale ne ničeno. Ostatně, s takto nadefinovanou výtkou se proti Batmanovi postaví ex-Robin, Jason Todd, v novince Batman a Robin 01: Batman znovuzrozený. Rozhodne se, že by i kladný superhrdina měl umět ne jen nepříteli napráskat, ale řádně jej rozválcovat. Krev přece může chutnat ještě lépe, když je ze zloducha. A když už je o zlu řeč...

... budete-li si číst obě knihy (každá představuje souhrn prvních dílů série) po sobě, dost možná se pak, stejně jako já, při procházkách ulicemi začnete koukat s podezřením, zda se za úsměvem prodavače neskrývá Jokerova slabost pro humor, nebo zda plešatý pán od naproti po nocích neupravuje lidem jejich tváře. Temné děsy představují sadu podob zla a až zvráceně se jimi kochají. A i když obálka Batmana a Robina 01: Batman znovuzrozený zavání sluníčkem, brutalita si dává oddych jen v tiráži knihy.

Oba svazky mají společné, že úhlavní nepřítel stojí většinou někde opodál, přichází až ve finále, a to ještě nemáme jistotu, zda je opravdu tou třešničkou na dortu... ne, pochybuji, Batman nemá nárok na odpočinek. Jestliže se mu podaří někoho spoutat, zpacifikovat, neřkuli více pohmoždit, už mu na rameno klepe podivín, který se směje, neboť teprve on představuje skutečného nepřítele. Batman, komisař Gordon, ale i čtenář se pravděpodobně budou ztrácet v labyrintu zla. Zdá se být nezastavitelné, jeho tepnu života jako by nešlo přetnout. Přitom se rozvětvuje do žilek, ty procházejí městem, na každé z nich najdete nějakého hnusáka, na každé z nich najdete několik mrtvých a spoušť. Proč to neříct, obě knihy jsou v něčem velmi frustrující. Dobro je ušpiněné a slunce nemáte šanci vůbec spatřit.

Černá tak, aby pohltila

A s výše uvedeným pochopitelně souvisí i výtvarné uchopení komiksů. Na každé z knih se podíleli jiní autoři a i když ctí poetiku Batmana jako takového, drží si vlastní specifický rukopis. Paul Jenkins s Richardem Friendem jsou zdánlivě temnější. (Ostatně název Temné děsy si o to i říká.) Jejich práce s tmavým pozadím, časté využití stínů a pouze tmavých siluet koresponduje s tématem první knihy Temných děsů. Jde o strach. O náš strach, o strach, který dost možná pohání (nebo svazuje?) Batmana. O kolébce, v níž se strach rodí. O tom, kdo jím skutečně vlastně je. Friend a Jenkins ale zapojují díky scénáři Davida Finche do děje i další superhrdiny (podstatný je třeba Flash a Superman), což barevnost ovlivňuje, nicméně i jinak optimistický Supermanův oblek ztrácí na teple. Co se mi však osobně přeci jen zdálo nad míru, to je naddimenzování konstrukce postav. Vím, že tak souboje vypadají bombastičtěji, ale co tělo, to láhev plná anabolických steroidů. (A stranou nezůstávají ani ženy, jde o dvě, jedna králíčkovská patrně bude hrát ještě nějakou roli, přičemž u obou si díky fyzické “dospělosti” opravdu stěží všimnete barvy očí... jestli si vůbec všimnete, že nějaké oči mají...)

O to mi je sympatičtější práce Franka Quitela a Philipa Tana u Batmana znovuzrozeného, kde na svalstvu ubírají, a i když akční souboje tělo na tělo nepřekypují tělesnou hmotou, neztrácejí na dynamice. Naopak, přijdou mi svižnější, méně patetické a takové... jak to říct, bolavější.

Rozdíl lze dohledat i v zobrazení brutality a krve. Temné děsy mají v úmyslu násilí zhmotňovat, krev působí až trojrozměrně, stejně tak i mrtvolné výrazy obětí. Batman znovuzrozený si nelibuje v tolika detailech, zato je o poznání surovější. Krev pozbývá na umělosti a okázalosti, a to i přesto, že jí je v oknech komiksu mnohem více.

V neposlední řadě zmíním pojítko obou knih: skvělou práci se světlem, na které poetika Batmana nepochybně stojí. Možnost vidět jen to, co je potřeba (a někdy ani to ne), a všudypřítomná černá atakuje u čtenáře kromě zraku i další smysl. Alespoň já tedy měl tendenci zaostřovat sluch, jestli náhodou nezaznamenám plížící se nebezpečí...

Batman dvakrát

Temné děsy spadají pod znovuprocitnutí superhrdinů z DC (tzv. The New 52), které nastalo v roce 2011, v nichž tvůrci přicházejí s dílčími úpravami a novými interpretacemi, u Děsů však k tomuto dochází s jistou opatrností. V případě druhé knihy, o níž je řeč, sice do hry vstupuje nový Batman (Dick Grayson), jenž nahrazuje toho s tváří Bruce Wayna, který se schoval/umřel (jde o tedy návaznost na Batman: RIP), ale nenechte se zmást. Série s Dickem Graysonem má počátek ještě před spuštěním nové etapy The New 52, kdy naopak v roce 2011 Bruce Wayne znovu nastupuje na scénu.

I přes všechny ty zašmodrchanosti v evoluci Batmana, které nám mohou unikat, není čtení obou knih nijak zmatečné. Grant Morrison v Batmanovi a Robinovi umí s odkazy na minulost komiksu funkčně nakládat i v rámci příběhu, protože právě Grayson se musí identifikovat se svou novou rolí a s charakterem Wayna, kterého nahrazuje. A to nemluvím o novém Robinovi, jehož tvrdohlavost v některých místech komiks odlehčuje, v jiných předznamenává ještě zajímavé motivy a potíže. 

Batman z Temných děsů jde více ruku v ruce s tradičním temným rytířem, jen se více uchyluje k sebereflexi hrdiny a pohrává si s možnostmi, které nabízí epizody, v nichž se potkává více superhrdinů dohromady. Ačkoliv to v rámci scénáře dává smysl, osobně mám raději Batmana jako samotáře.

Bude zajímavé sledovat, kudy se následující cesty obou těchto řad budou ubírat - čeští čtenáři by o to díky BB artu neměli přijít. A i když obě knihy v mnohém navazují na minulost komiksů s Batmanem, nejsou náročné pro začátečníky. Nicméně v takovém případě počítejte s tím, že číst si příběhy s Batmanem pro vás znamená, že odkyjete víko do podzemí a vydáte se na černočernou vycházku. Dost možná jí podlehnete a nebude už úniku...

Hodnocení: 80%

Autor: Lukáš Gregor

Komentáře k článku

(Nebude zobrazen v komentáři)

Související

Při poskytování služeb nám pomáhají cookies. Používáním webu s tím vyjadřujete souhlas. Více informací Rozumím