Jste ve svém životě šťastní?

13. 5. 2017 v 07.55

Jason žije průměrně spokojený život – má ženu, dospívajícího syna a práci vysokoškolského učitele fyziky, která ho docela baví. Když se ale probudí připoutaný na lůžko a cizí člověk ho vítá zpět do světa, který nezná, najednou neví, co je sen a co realita.

Jak napsat recenzi na tuhle knihu bez toho, aby jen opakovala „božíbožíboží“? Těžko!

Temná hmota vypráví příběh o tom, jak vám jeden úplně obyčejný večer, kdy skočíte do obchodu pro zmrzlinu, může převrátit život úplně naruby. Když totiž Jasona unese neznámý chlapík v masce, probudí se s vygumovanou hlavou v realitě, kde není ženatý a už vůbec nemá syna. Zato se však zdá, že je pro své okolí nesmírně důležitý. Má nádor na mozku? Nesnesitelně živou noční můru? Nebo je to všechno úplně jinak?

Zbožňuji knížky, které mi vyrazí dech. Které přijdou s něčím originálním a novým a na hodiny mě upoutají do křesla, protože prostě není možné je odložit. A pokud je zbožňujete taky, Temnou hmotu musíte mít. Jakkoli obyčejně a nevinně se totiž tváří na prvních stránkách, omotá si vás kolem prstu, hmátne vám studenými prsty napětí až kamsi do žaludku a na pěkně dlouhou dobu vám zakotví v hlavě.

Ačkoli je už Městečko Pines, jediná další kniha Blakea Crouche, která byla přeložena do češtiny, pěkně napínavá jízda, Temná hmota hraje úplně jinou ligu. Autor se drží svého ustanoveného úsporného stylu, často pokrývá stránky jen strohými fragmenty vět, díky kterým příběh nabírá až děsivě dynamické tempo. Zároveň je mistrem gradace – počáteční pohoda a rodinná idylka se rychle mění ve zděšení a chaos a pokaždé, když máte pocit, že už situace pro hlavního hrdinu nemůže být horší – šup, rána přímo do nosu vás utvrdí o opaku.

Ačkoli se Blake Crouch pouští do vod sci-fi, příběh vyznívá mrazivě realisticky. A jeho jádrem vlastně vůbec nejsou smyšlené technologie, ale důsledky lidského jednání. Jak důležitá jsou každodenní rozhodnutí v našem životě? Je vůbec možné volit jen a pouze správně a nikdy nelitovat? Co všechno jsme schopni udělat pro své štěstí? Jak daleko dokážeme zajít, abychom dosáhli něčeho, po čem toužíme? Autor pokládá mnoho otázek, na které se sám sebe čas od času ptá asi každý. A odpovědi, které skrze svého osudem zkoušeného hrdinu nabízí, mnohdy nebudete chtít slyšet.

Po dočtení jsem byla nejen ohromená, ale také maličká – to když člověku dojde, jak drobným zrnkem písku v toku času a rozloze vesmíru vlastně je. Temná hmota vypráví víc než o čemkoli jiném o síle okamžiku a o umění prožívat přítomnost naplno. A ocenit ji tak, jak si zasluhuje. Rozhodně vás přiměje zamyslet se nad tím, jak málo tohle v životě děláme.




Autor: Katka Stupková


Komentáře k článku

(Nebude zobrazen v komentáři)

Související

Při poskytování služeb nám pomáhají cookies. Používáním webu s tím vyjadřujete souhlas. Více informací Rozumím