Až Kruh odhalí ukrytá tajemství z minulosti

3. 11. 2015 v 11.37

Bernard Minier rozehrává se svými hrdiny psychologickou hru plnou napětí a otázek, na jejichž zodpovězení se musí Martin Servaz vydat hluboko do minulosti.

Na začátku letošního roku se na český trh dostal první díl francouzské krimi série s vyšetřujícím komisařem Martinem Servazem. Nyní přichází nakladatelství XYZ s pokračováním, v němž Bernard Minier vymění mráz a léčebnu plnou psychopatů za malebné univerzitní městečko.

Marsac je na první pohled poklidné město v Pyrenejích, které je známé především díky místní univerzitě. Jednoho dne však zdánlivý klid naruší mrtvola ženy, jenž je nalezena utopená a svázaná ve vaně. Domem se navíc šíří tóny Mahlerovy Kindertotenlieder, oblíbené skladby uprchlého psychopata Juliana Hirtmanna. Je snad možné, že o sobě Hirtmann dává znovu vědět?

Uplynulo již 18 měsíců od událostí, během kterých Hirtmann utekl z Wargnierova institutu. I po tak dlouhé době svazuje Martina Servaze neklid. Navíc stopy nalezené na místě činu jeho zlou předtuchu jen posilují. Snaží se mu Julian těmito indiciemi něco sdělit, nebo jen někdo chce svézt policii na falešnou stopu?

Již v první knize této série dokázal autor čtenáře zaujmout nezvyklým prostředím – nehostinná zima ve francouzských Pyrenejích byla vítaným zpestřením ve vší té záplavě severských detektivek. A v Pyrenejích zůstáváme i tentokrát. Zimu však nahradilo poněkud přívětivější klima. Naštěstí i tentokrát dokázal autor vybudovat velice silnou atmosféru, kdy při čtení nebude o zneklidňující pocity nouze.

Na druhé knize jsou znát Minierovi přibývající zkušenosti. Tentokrát se nebojí zabrousit do minulosti hlavních postav, a poodkrýt tak zajímavé střípky z jejich soukromí. Díky tomu se stává příběh trochu více košatější a získává nový rozměr. Přesto se však ani tentokrát neubránil některým zavedeným klišé a marketingovým tahům, které mají za úkol přilákat čtenáře. Je to možná trochu škoda, jelikož právě tento fakt dokáže mnohé spíše odradit. Na druhou stranu styl, jakým Minier píše, je opravdu čtivý, a tak není problém přečíst více než šest set stran doslova za pár večerů.

Přes všechny klady i zápory je Kruh více než důstojným pokračováním prvního dílu, který dokonce v mnoha ohledech bez problému překonává. 

Hodnocení: 85 %

Autor: Petr Čapek

Komentáře k článku

(Nebude zobrazen v komentáři)

Související

Při poskytování služeb nám pomáhají cookies. Používáním webu s tím vyjadřujete souhlas. Více informací Rozumím